Každý rok zemře na mořských plážích kolem 2000 kytovců. Zdá se přitom, že některé velryby míří na břeh úmyslně a zřejmě vůbec nestojí o záchranu! Jsou snad ve znečištěném a hlučném oceánu tak nešťastné, že dobrovolně odcházejí ze světa?

Starousedlíci i turisté pobíhají po pláži, jako by jim šlo o život. Do kbelíků, kastrolů i PET lahví nabírají mořskou vodu, aby ji následně vylili na velryby, které se bezvládně boří do suchého písku. Přijíždí bagr s mohutnou radlicí a snaží se nehybné živočichy odtlačit do vln.

Je konec roku 2008 a na tasmánském pobřeží u Austrálie bezvládně leží 150 kytovců. Dobrovolníkům se daří několik desítek velryb dostrkat až zpátky do moře – některé z nich se ovšem vrací zpět! Touží snad zemřít?

JDE O PROMYŠLENÉ ROZHODNUTÍ?

Přírodovědci většinou prohlašují, že zvířata nemají svobodnou vůli, a proto nepáchají sebevraždy. Na alternativní teorii se ovšem nemohou shodnout. Klaus Vaneslow a Klaus Ricklefs z univerzity v německém Kielu naznačují, že smrtící energie možná přichází z vesmíru.

Velrybí tragédie totiž bývají provázeny zvýšenou sluneční aktivitou. Ekologové z americké organizace Natural Resources Defense Council (Kolegium na ochranu přírodních zdrojů, dále jen NRDC) zase upozorňují, že kytovci mají extrémně vyvinuté sluchové ústrojí.

Na mnohakilometrové vzdálenosti vnímají zřetelně i zvuky, které člověk vůbec nezaznamená. Třeba vojenské sonary, jež prostřednictvím nízkofrekvenčních audiosignálů pátrají po nepřátelských ponorkách. Americká armáda prý v Tichém oceánu testuje přístroje, vysílající zvukové vlny, které podle NRDC mnohonásobně přesahují velrybí práh bolesti!

Prožívají kytovci kvůli sonarům taková muka, že radši plavou na pevninu, a páchají tak sebevraždu? „O podobných úkazech psal už řecký myslitel Aristoteles (384–322 př. n. l.), technika tedy jistě nebude jedinou příčinou,“ myslí si přírodovědec Jan Plesník z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Co je tedy skutečným důvodem hromadného úhynu velryb?

Petr Woff