Poručíme větru, dešti! Tento imperativ je často kritizován jako bláhová snaha člověka podmanit si síly přírody. Ovšem, zejména různým vládám připadá fenomén počasí jako docela dobrá výzva.

Výjimkou nebyla ani Velká Británie, kde se po druhé světové válce zrodil Projekt Cumulus. Jak dopadl?

Projekt Cumulus, fungující v období let 1946-1952, dostal název podle druhu oblak nejnižšího patra troposféry. „Kumuly“ máme většinou velmi rádi, protože je spojujeme s příjemným počasím.

Cílem bylo takové počasí vytvořit tím, že budeme regulovat-plánovat dešťové srážky. Jak toho však dosáhnout?

Výsev látek do mraků

Pro cílenou modifikaci počasí je nejčastěji používána metoda výsevu specifických látek do mraků. Může se jednat o jodid stříbrný, jodid draselný či suchý led (pevná forma oxidu uhličitého). Do mraků jsou dopravovány zejména letadlem či raketou.

Využít však můžete i pozemní generátor. Tyto látky ovlivňují mikrofyzikální pochody v mracích. Mohou zvýšit aktuální srážky. Zároveň tím však předcházejí srážkám v dalších dnech. Poroučíte dešti.

Tedy, alespoň se o to snažíte…Tak tomu bylo i v Projektu Cumulus, jehož „nebeskou část“ si pod patronát vzalo Britské královské letectvo (RAF).

Tragédie města Lynmouth

V souvislosti s realizací Projektu Cumulus se objevily názory, že tyto pokusy mohly za katastrofální srážky a následnou povodňovou vlnu, která v roce 1952 postihla město Lynmouth v britském Devonu. Tamní řeka East Lyn se vylila z břehů. Následky byly tragické.

Kromě značných škod na majetku a infrastruktuře,  zemřelo i 34 obyvatel města. Experti RAF však obvinění, že jejich experimenty s počasím tuto katastrofu zavinily, důrazně odmítli. Podle nich se jednalo o přirozené, byť extrémní počasí.

Nic na tom nezměnilo ani zjištění, že v inkriminovaný tragický den roku 1952 spadl v oblasti města Lynmouth 250násobek běžných srážek typických proto toto období. Svědkové deště a následné povodně zároveň popisovali, že vzduch byl podivně „cítit“.

Poručíme větru, dešti? Závěrečnou odpověď raději ponecháme na vás…