Na prestižní mezinárodní klavírní soutěž Van Cliburn se již od roku 1962 sjíždějí jen ti nejlepší pianisté z celého světa. Má to ale háček. Výherce soutěže má totiž provázet takzvaná Cliburnská kletba. Ta namísto radosti přináší prý jen smrt a neštěstí.
Je úterní večer roku 2016. Vadym Kholodenko, čtrnáctý a poslední vítěz Cliburnské soutěže se vrací domů z amerického Texasu, kde se slavné klání odehrálo. Co však najde za dveřmi svého domu, mu navždy změní život.
Na zemi leží v kaluži krve jeho dvě malé dcery mrtvé a manželka s četnými bodnými zraněními. Žena nevnímá své okolí a zoufalý Kholodenko hned volá policii.
Vyšetřovatelé pak zjistí, že bodné rány si jeho žena Sofya Tsygankova způsobila sama a zabila i své děti. Posléze ji policie zatýká a předává do péče psychiatrické léčebny. Život klavíristy se hroutí. Čím si zasloužil takové neštěstí? Mnozí se domnívají, že na vině je vítězství v Cliburnské soutěži!
První oběť kletby?
Mladý hudebník Steven De Groote se stal roku 1977 již pátým vítězem prestižního klání, které je pořádáno jednou za čtyři roky, a jeho kariéra tím nabrala na obrátkách.
Podepsal smlouvu s jedním z nejváženějších amerických orchestrů a vystupoval po celé Americe a Evropě. Jeho úspěch zastavil až o osm let později osudný pád osobního letadla. Vyvázl, ale těžce zraněný.
Transfúze, která mu ale byla podána, v sobě totiž nesla virus HIV. Muzikant tak nakonec umírá v pouhých 36 letech na AIDS.
Prokletý rok
Stejného roku, co zemřel De Groote, probíhal již osmý ročník Cliburnské soutěže a dosud nejmladším vítězem té doby se stal devatenáctiletý Alexei Sultanov.
Po nějaké době se ale jeho nezkušenost a nezralost ukázala a hudebníkovi přestaly chodit nabídky na angažmá. Jeho kariéra se tak ocitla v troskách. V dalších letech jej navíc postihla série mrtvic, kvůli které mu ochrnula polovina těla.
Na invalidním vozíku pak hrál se svou ženou po ošetřovatelských domech a v roce 2005 náhle zemřel ve spánku. Bylo mu 35 let. Udeřila i v jeho případě obávaná kletba?
Vnitřní démoni nebo osud?
Další mrazivý případ se odehrál v roce 1985, kdy vyhrál čtyřiadvacetiletý José Feghali. Po svém vítězství, stejně jako mnoho dalších před ním, odstartoval hudebník úspěšnou kariéru.
Vedle koncertů se věnoval hlavně nahrávání a je autorem mnoha desek. Poté, co jeho kariéra začala upadat, přijal místo na univerzitě a podle všech se stal inspirujícím profesorem.
A tak nikdo nečekal, že jednoho chladného prosincového rána roku 2014 bude nalezen mrtev. Až po jeho smrti se jeho okolí dozvědělo o jeho psychických problémech, které vedly k tomu, že spáchal sebevraždu. Ale byly to vážně jen psychické problémy?