Končí náš život smrtí, nebo existuje život po životě? Na tuto a podobné otázky se lidstvo snaží najít odpověď už od úsvitu věků. Případ, který se před několika desetiletími odehrál v Barmě, má dokládat, že reinkarnace je skutečný fenomén.

Podle některých parapsychologů procházejí naše duše cyklem reinkarnací. Někteří empatičtější jedinci si na svá předešlá já údajně umí vzpomenout. Prozkoumat dřívější životy mají umožňovat také některé nejnovější terapeutické metody. Je tomu ale skutečně tak?

„Po skončení každého života se vracíme do duchovního světa, abychom si tam odpočinuli, zotavili se a užili si domova,“ myslí si britská hypnoterapeutka Atasha Fyfe. Potvrzuje možnost reinkarnace i případ, který se před několika desetiletími odehrál v Barmě?

Smrt ve stejný den

Ve tváři Maung Kana a jeho ženy je patrné znepokojení. Před pár okamžiky zamilovaně sledovali své dva hrající si syny. Všimli se ale jedné zneklidňující věci. Chlapci se oslovovali jinými jmény, než jaké jim rodiče dali.

„Šlo jen o nevinnou dětskou hru?“ víří Maung Kanovi hlavou. „Nebo je v tom něco jiného, temnějšího?“ ptá se sám sebe.

Zadumaný Maung Kan nemůže už několikátou noc usnout. „Kde už jsem ta jména slyšel?“ vrtá mu hlavou. Se svou ženou si před pár dny všiml, že si jejich synové říkají Maung-San Nyein a Maung Gyroin. Ani jeden se tak ale nejmenuje. Druhé jméno je navíc ženské.

Kan si je neustále opakuje, neboť má pocit, že je odněkud zná. „Už to mám!“ zaraduje se po několika probdělých nocích. „Tak se přeci jmenovala jedna dvojice z mé rodné vsi,“ uvědomí si překvapeně. Není mu ale jasné, jak by ji mohly znát jeho děti.

Vesnici Okshigtoim, v níž Maung-San Nyein a Maung Gyroin žili a ve stejný den i zemřeli, opustil dříve, než se mu synové narodili. O manželech navíc nikdy nemluvil…

Poznávají domy i ulice

Po Okshigtoimu se už několik desítek minut prochází čtyřčlenná rodina. Maung Kanovi to nakonec nedá a rozhodne se záhadě přijít na kloub. Vezme proto ženu a děti do své rodné vesnice.

„Tuhle ulici znám,“ prohlásí chlapec, který si říká Maung-San Nyein, když se zastaví na hlavní třídě.

„I když osada byla částečně zničená válkou, oba chlapci poznávali ulice i domy a vzpomněli si na řadu detailů ze svého předcházejícího života,“ upozorňuje záhadolog Arnošt Vašíček (*1953). Maung Kana a jeho ženu zřejmě polije studený pot.

Jejich tušení, že se do synů převtělily duše z manželského páru, který žil v polovině 20. století, se změní takřka v jistotu.

Zarážející podoba

„Je to celé nesmysl. Hrají to, jen aby spolu mohli dělat nepřístojnosti,“ šeptají si lidé. Příběhu řada z nich zprvu moc nevěří. Mají za to, že si ho vymysleli rodiče, protože se k sobě jejich děti mají víc, než by bylo zdrávo.

„Před svou smrtí jsem si vypůjčila dvě rupie od sousedky Ma-Thé,“ nechá se slyšet chlapec, který o sobě tvrdí, že je inkarnací Maung Gyroin. Žena je v té době ještě naživu. Rodina proto za ní zajde.

Ma-Thé jim přitom potvrdí, že si od ní Maung Gyroin na sklonku života půjčila peníze. Jak by to hoch mohl vědět, kdyby nebyl vtělením ženy? S přibývajícím věkem navíc děti začnou svým vzhledem čím dál tím více připomínat někdejší manželský pár. Zarážející je to zejména Maung Ghého, jenž vypadá rok od roku víc jako žena.