Případ dvojnásobné vraždy, který projednával soud v roce 1994, vstoupil do učebnic práva a dodnes se o něm vypráví na přednáškách. Ne pro zločin samotný, ale pro nestandardní postup porotců soudu. O vině obžalovaného se totiž radili s obětí prostřednictvím Ouija tabulky!

V únoru 1993 jsou ve svém domě v britském hrabství Východní Sussex zavražděni novomanželé Fullerovi. Sedmadvacetiletou Nicolu a pětačtyřicetiletého Harryho kdosi chladnokrevně zastřelil ve snaze získat jejich peníze.

Harry Fuller totiž s oblibou mluvil o svém bohatství, které ještě raději zveličoval. A to se mu stalo osudným. Jeho známý, pětatřicetiletý pojišťovací makléř Stephen Young, měl naopak problémy s dluhy.

Právě on proto mladý pár zavraždil a scénu se snažil naaranžovat tak, aby vypadala jako nevydařený drogový obchod. Policie však proti němu brzy nasbírá dostatek důkazů, aby ho mohla obvinit a poslat před soud.

Jenže někteří porotci dvanáctičlenného sboru vylosovaní z řad britské veřejnosti si jeho vinou nejsou zcela jisti.

Proto se jedné noci před vynesením verdiktu pokusí zkontaktovat duše jeho dvou obětí, aby jim ze záhrobí potvrdily, zda před soudem stojí skutečný vrah. Opravdu se jim podařilo navázat spojení se zavražděným párem?

Kus papíru a hotelová sklenice

Rok po vraždě, v únoru 1994, začíná s Youngem soud, který se táhne pět týdnů. Během nich se Young navzdory důkazům o své vině snaží porotce přesvědčit, že vrahem je někdo jiný.

Když se soud schyluje ke konci, jsou členové sboru porotců ubytování v hotelu Old Ship v Brigtonu, kde mají následující den vynést svůj verdikt. Většina porotců už tvrdě spí.

Čtyři z nich se ovšem rozhodnou poradit se o zítřejším hlasování přímo s oběťmi vraždy. Z kusu papíru a hotelové sklenice na víno si vyrobí provizorní spiritistickou tabulku a započnou rituál.

Každý z nich se prstem jemně dotýká sklenice, a všichni postupně vyzvou duše zavražděných, aby promluvily. Krátce na to se sklenice skutečně dá do pohybu. Duch se identifikuje jako Harry Fuller a na otázku „Kdo tě zabil?“ odpovídá:

„Stephen Young to udělal.“ Promluvil skutečně duch oběti, nebo si se zbylými porotci jeden z nich hraje?

Poprask v soudnictví

Seance pokračuje ještě několika otázkami. Porotci se Harryho ptají, jak byl zavražděn. „Zastřelen,“ odpovídá tabulka. A na otázku, jak mají následující den hlasovat, údajný duch doporučuje:

„Uznejte ho zítra vinným.“ Na konci seance se některým účastníkům řinou slzy po tvářích. Všichni ale souhlasí, že se o tom nikdo další nesmí dozvědět.

Jenže nejmladší člen poroty a účastník této seance uváděný pouze jako Adrian začne mít po skončení soudu potíže. Po nocích nemůže spát a ve snu ho navštěvuje Harry Fuller.

Připoutal snad k sobě jeho ducha, nebo jde o jen dozvuky psychicky náročného soudního procesu? Je to právě Adrian, kdo nakonec promluví do tisku a novinářům vylíčí, co se po večerce v hotelovém pokoji oné noci odehrálo.

To okamžitě vyvolá poprask hlavně na poli soudnictví, kde pro podobné chování není příliš pochopení. Může totiž přímo ohrozit výkon spravedlnosti. Young v tom vidí svou druhou šanci a díky pochybení čtyř porotců dosáhne nového procesu.

I v něm je ale shledán vinným. Podařilo se porotcům u soudu skutečně spojit s duchem vraždy?