Růžový palouček najdeme asi 7 kilometrů západně od Litomyšle, konkrétně mezi obcemi Morašice a Újezdec. Samotný palouček má rozlohu přibližně 350 m² a je pokryt galskými růžemi, které jsou také známé jako růže francouzské, stepní nebo paloučské. Tento druh růží je v naší zemi velmi vzácný a nikde jinde se nevyskytuje.

 

První zmínka o Růžovém paloučku pochází ze zakládací listiny kartuziánského kláštera Rubus beatae Mariae v Tržku z roku 1378, kde může být interpretován jako „Růžový palouček Panny Marie.“ Do širšího povědomí ho uvedl v roce 1834 spisovatel V. J. Picek, který v článku „Červený palouček“ spojil místo porostlé růžemi s legendou o ruských vojácích modlících se zde během tažení proti Napoleonovi.

V roce 1836 pastor Josef Kačer zmiňoval tradici, že se zde za vlády Ferdinanda II. či III. shromáždili Češi k posledním bohoslužbám. Kačer také uvedl, že toto místo bylo známo kozákům a mělo význam v historii českých bratří.

 Zlatý kalich a sedm králů

Pověsti o zakopaném zlatém kalichu a sedmi králích, kteří zde po hrozné bitvě uzavřou mír, tvoří jádro legend. Podle jedné pověsti zde po skutečně hrozivé bitvě vyroste kamenný stůl, kolem kterého se shromáždí právě oněch sedm králů a uzavřou věčný mír.

Jiná legenda říká, že věčný mír údajně nastane, až všechny růže na paloučku najednou rozkvetou a poté uvadnou. Palouček je pak doslova obestřen i legendami o tajemné síle, která ho chrání.

 Tajemná ochrana

Litomyšlský historik Antonín Tomíček se domnívá, že zde kdysi bylo keltské obětiště, protože Keltové si vybírali kultovní místa s vnitřní energií. Růžový palouček se objevuje také v Jiráskových „Starých pověstech českých“.

Pověsti vyprávějí o neštěstí, které stihne každého, kdo by se pokusil toto posvátné místo poškodit. Jeden sedlák, jenž chtěl palouček zorat, utrpěl prý řadu tragédií – jeho kůň si zlomil nohu, pluh se rozbil a doma našel mrtvou ženu a utopené dítě.

Během napoleonských válek chtěl ruský voják utrhnout růži pro svou milou, ale zakopl a nešťastnou náhodou se zranil svou vlastní zbraní… V roce 1844 navíc došlo k tragickému požáru spojenému s materiálem z paloučku, při kterém uhořely čtyři ženy, což místu dodalo další tajemný nádech…

 Slzy českých bratří?

Jedna z nejznámějších místních pověstí pak tvrdí, že růže na paloučku vyrostly právě ze slz českých bratří, kteří se zde loučili s vlastí před odchodem do exilu.

Tato smutná událost je stále připomínána nejen starousedlíky, ale také cizinci, kteří sem přicházejí hledat spojení se svými předky.