V oblasti hrabství Suffolk je silná námořnická a rybářská tradice. Tak tomu bylo již ve dvanáctém století, kdy se jeden z rybářských člunů vrátil z moře s nezvyklým úlovkem. Jak poznamenal o obsahu sítě pečlivý kronikář: Ten tvor nemluvil a neměl žádné znalosti o Bibli a zemi!
Dochované písemné prameny uvádějí, že s podivným úlovkem se z moře vrátili rybáři z vesničky Orford, které i v našich časech dominuje středověký královský hrad. I ten měl svoji roli v celém příběhu, ale nepředbíhejme…
Hradní atrakce
Rybářský člun přistál u mola. Co dělat se záhadným úlovkem? Rybáři se poradili a usoudili, že nejlepší bude předat „dar moře“ správci orfordského hradu. Tak se také stalo. Tvor, kterému se začalo říkat divoký muž (Wildman), se stal hradní atrakcí.
V nedobrovolném vězení se mu však dostalo slušného zacházení i pravidelné stravy – byl krmen syrovými rybami.
Návrat do moře
Jak tajemný tvor vypadal ? Jeho tělo připomínalo lidské, bylo však pokryté dlouhými chlupy. Tvor nemluvil, jen bručel a naříkal.
Lidé věřili, že se jedná o ducha některé utonulého námořníka či jiného nešťastníka, který nalezl smrt ve studených vodách Severního moře. Konec pobytu záhadného stvoření v Orfordu přišel nečekaně rychle. Jednou prý Wildmana vzali lidé k moři.
Evidentně mu to prospělo. Ožil a přestal s nářky. Pak mu dovolili i vstoupit na pláži do moře. Potopil se a už se nikdy neobjevil.
Epilog
Jaký tvor to tehdy uvízl rybářům v síti? Spekulace, že se jednalo například o nějaký druh mořského savce – tuleně, je poněkud lichá. Lidé z oblasti Suffolku byli ostřílení námořníci a znalci moře. Tuleně s člověkem by si jistě nespletli.
Navíc, když se podoba Wildmana zachovala i v podobě malé plastiky v místním kostele. Ta zobrazuje opravdu postavu s lidskou anatomií. Nezbývá než čekat, až se rybáři z Orfordu vrátí z moře opět s podobným úlovkem. Jen to čekání už je nějaké dlouhé. Trvá již více než osm století.
