Starověké město Kyréné se nacházelo na pobřeží Středozemního moře nedaleko dnešního libyjského města Šahhát. Obydleno bylo především Řeky, kteří ho také v době Velké řecké kolonizace někdy v 7. stol. př. n. l. založili.

Základním ekonomickým artiklem zde bylo pěstování a vývoz rostlinky zvané Silphium. O co šlo?

Silphium (s dnešním severoamerickým Silphiem nemá nic společného) bylo ve starověku velmi žádanou komoditou. Rostlina se používala jak k lékařským účelům, tak také jako koření. Díky velké poptávce a náročnému procesu pěstování byla její cena přímo závratná. Římané ji natolik zbožňovali, že o ní dokonce skládali i básně.

Jednalo se nejspíše o rostlinu z čeledi miříkovitých s černým kořenem, zlatavými listy a žlutými květy. K lékařským účelům se užívala zejména pryskyřice a plody, naopak do kuchyně byl nejžádanější stonek rostliny.

Jako lék se Silphium často užívalo při hemeroidech nebo při hojení různých zánětů. Také prý pomáhalo jako účinná antikoncepce nebo jako afrodiziakum.

Silphium však dnes nikde nenajdete, jelikož se ztratilo již v době starověku. Její náhlé zmizení je velkou záhadou, kterou dodnes vědci nedokáží vysvětlit.

Nejvíce informací o této rostlince nám zanechal římský spisovatel Plinius starší, který uvádí, že už v době Julia Caesara panoval značný nedostatek Silphia. Caesar dokonce prohlásil Silphium za státní poklad. Avšak ani to nepomohlo. Za dalších sto let za vlády císaře Nera nezbylo ze Silphia již vůbec nic.