Sixtinskou kapli netřeba představovat, nalezneme ji ve Vatikánu a je dechberoucí připomínkou toho, jakého mistrovství může být člověk schopen. Ale opravdu měl její slavný autor pouze zbožné úmysly? Nechtěl lidstvu vzkázat něco víc?
Řeč je o nepřekonatelném Michelangelovi Buonarrotim (1475–1564), jednom z italských renesančních géniů. V souvislosti s výzdobou kaple nás zajímá především její význam.
Na ploše neskutečných 1100 metrů čtverečních zde malíř zachytil výjevy ze Starého zákona se stovkami dokonale vykreslených postav.
Nejslavnějším výjevem z celé série je bezpochyby Stvoření Adama, které se obecně vysvětluje tak, že zachycuje okamžik těsně předtím, než Bůh dotykem svého prstu probudí v Adamovi život. Jenže v roce 1990 si americký lékař Frank Lynn Meshberger něco uvědomil.
Celá malba Boha, který se vznáší s anděly a jeho roztažený karmínový plášť vlaje za nimi, vypadá úplně jako anatomická struktura mozku!
Jiskra života, nebo inteligence?
Meshberger má pro svůj objev i zajímavý argument: „Říká se, že na obraze vidíme přenos jiskry života, kterou se Bůh chystá dát člověku život. Jenže Adam už je přece naživu. Proto si myslím, že mu Bůh předává něco jiného – intelekt,“ říká Meshberger.
Takové vysvětlení by bylo zcela v souladu s renesančními myšlenkami a Michelangela by muselo těšit, že tuto jeho skrytou zprávu celá staletí nikdo nerozluštil. Ne všichni ale s doktorem Meshbergerem souhlasí.
„Je mi jasné, jak ho to napadlo, ale prostě jen aplikuje svoje moderní znalosti na období renesance. Celý obraz vychází z tradičních kořenů renesanční malby.
Bůh je zkrátka víc než jen létající mozek,“ říká Kathleen Weil-Garris Brandt z newyorské univerzity, která je zároveň i konzultantkou pro renesanční umění ve vatikánském muzeu. Zjistíme někdy, kde je pravda?