V minulosti byl boží soud – ordál extrémním způsobem rozhodování u soudních procesů. O vině či nevině měla rozhodnout vyšší síla. Z hlediska našeho chápání musel ordál znamenat definitivní tečku za nadějemi obviněného. Bylo tomu skutečně tak?

Ordál je obvykle spojován s obdobím evropského středověku. Soudy, kdy se spoléhalo na vyšší moc, probíhaly však již ve starověku, a to v různých částech světa. Měnil se jen charakter osudové zkoušky.

Oheň a voda

Například ve starověkém Římě měl existovat takzvaný soud murén. Obviněný nešťastník byl vhozen do bazénu s řádně vyhladovělými murénami (Muraena helena). Když ho dravé ryby nechaly na pokoji, byl zproštěn obvinění.

V opačném případě se tato zkouška rychle proměnila ve strašlivou exekuci. V pozdějších dobách se ordál odehrával zejména ve formě  zkoušky ohněm nebo vodou. O co se jednalo?

V případě zkoušky ohněm měl obviněný projít určitou vzdálenost po žhavém uhlí, případně držet v rukou kus rozžhaveného železa. Soudci pak vyhodnotili rozsah popálení, závažnost utrpěného zranění i rychlost hojení.

Zkouška vodou posuzovala, zda se svázaný a do vody vhozený obviněný drží na hladině (vinný), nebo se potopí (nevinný). Ordál mohl mít i podobu souboje a dalších zkoušek.

Leesonova teorie

Mohlo by se zdát, že ordál znamenal konec nadějí obviněného. Cožpak je možné držet delší dobu v rukou rozžhavené železo?! O to více pak odborníky překvapilo zkoumání pramenů, které popisují výsledky božích soudů.

Ukázalo se totiž, že podobnými zkouškami prošlo úspěšně až podezřele mnoho lidí. Jak si takovou situaci vysvětlit?

Podle teorie, kterou zformuloval americký právník a ekonom Peter T. Leeson (narozen 1979), mohl být ordál ve skutečnosti chytrým řešením, kdy nerozhodoval Bůh, ale zase jen člověk.

Leesonova úvaha vychází z předpokladu, že využití ordálu u soudu mohlo pomoci roztřídit podezřelé již předem na vinné a nevinné. Jak?

Boží finta

Kdo vítal ordál, ten byl nevinný. Spoléhal, že mu nakonec vyšší moc přece jen pomůže. Takto viděl situaci i soudce.

Pak stačilo jen nerozžhavit železo doběla, či dát obviněnému do kapes pár kamenů, aby při zkoušce vodou rychle klesal ke dnu – a následně ho vytáhnout dříve, než se utopí. Bylo tomu skutečně tak? Důkazy samozřejmě chybějí.

Ve společnosti, kde víra ve vyšší moc, Boha či plejády bohů, byla přítomna v každém okamžiku, by však taková iluze božího soudu fungovat mohla. Pochopitelně za předpokladu, že v tribunálu seděli moudří soudci. Boží finta, co říkáte?!