Pražský orloj se každý den stává středem pozornosti davů, které čekají na krátké představení apoštolů. Jenže podle některých badatelů a popularizátorů historie jde o mnohem víc než o turistickou atrakci.

Tvrdí, že orloj je zakódovanou zprávou o vesmíru, čase, osudu světa i lidského života, promyšleným symbolem středověkého chápání kosmu. Jiní oponují: důkazy chybí a fantazie běží rychleji než fakta. Kde končí historická realita a kde začíná moderní mýtus?

Když se díváme na astronomický ciferník orloje, nevidíme obyčejné hodiny. Sledujeme model světa, jak ho chápali lidé 15. století. Země stojí uprostřed, kolem ní se pohybují Slunce, Měsíc a sféra hvězd. Orloj současně ukazuje několik časů:

staročeský, babylonský, hvězdný i běžný středoevropský. Právě tahle mnohovrstevnatost vede některé autory k přesvědčení, že nejde jen o technickou pomůcku, ale o filozofickou výpověď o řádu světa, kde má každý pohyb svůj smysl.

Symbolika barev, kruhů a os naznačuje cykličnost, tedy den a noc, život a smrt, zrození a zánik. To vše je ale v souladu se středověkou kosmologií a samo o sobě ještě neznamená tajné poselství.

Skryté kódy, nebo projekce moderní mysli?

Teorie o „tajné zprávě“ často tvrdí, že orloj obsahuje numerologické nebo astrologické šifry, které měly být čitelné jen zasvěceným. Někdo v něm vidí varování před koncem světa, jiný mapu duchovní cesty člověka. Problém je jednoduchý:

neexistuje žádný dobový text ani záznam, který by takový záměr potvrzoval. Historici upozorňují, že středověcí tvůrci pracují se symboly otevřeně a srozumitelně, ne s kryptickými kódy pro budoucí generace.

Většina „záhad“ vzniká až zpětně, když se na orloj díváme očima moderní doby, fascinované tajemstvím a konspiracemi.

Co je tedy pravda?

Pravda je možná méně senzacechtivá, ale o to zajímavější. Pražský orloj není tajnou šifrou, ale mimořádně komplexním dílem, které spojuje astronomii, teologii, matematiku i umění své doby. Je poselstvím, ale ne skrytým:

říká, že svět má řád, že čas plyne v cyklech a že člověk je jeho součástí. To, že v něm dnes hledáme víc, vypovídá možná méně o středověku a více o nás samotných, o naší potřebě vidět v minulosti tajemství, která nám mají dát smysl v přítomnosti.