Slavný řecký myslitel se do našich myslí zapsal hlavně svými matematickými a geometrickými pravidly, ale zdaleka nebyl jen „obyčejným“ starověkým matematikem.
Zkoumal totiž i zvuky planet, které prý dokázal identifikovat, přestože ostatní lidé je nemají šanci slyšet.
Pythagoras ze Samu (asi 570–asi 495 př. n. l.) je pozoruhodný. Jeho silná aura dokáže přilákat mnoho studentů, kteří vytvoří skupinu jeho následovníků.
Pythagorejci mají tvrdý režim, který je ale vykoupen obrovskou porcí vědění a růstu – od znalostí v matematice a astronomii po hudební terapii, meditaci a teorii reinkarnace.
Roky mlčení a poslouchání
Studenti musí dodržovat přísné vegetariánství a naprosté mlčení po dobu pěti let. V začátečnickém období nikdo z učedníků Pythagora nespatří. Teprve když se žák osvědčí, následují přímá setkání, která se přetaví v pevné přátelství.
Skupina je mnohými v Itálii, kam musí myslitel uprchnout, oblíbená, zejména pro uctívání žen a poměrně neobvyklý slib věrnosti svým manželkám. Pro oblast Středomoří je ale tak výstřední, že Pythagoras většinou platí za šarlatána a užvaněného blázna.
Cesty do dalekých zemí
Podle dostupných informací stráví ještě před založením své školy přes 20 let v cizině, pravděpodobně v Indii, což by potvrzovala myšlenka reinkarnace.
Jistá jsou Pythagorova studia v Egyptě a Persii. Místa s hlubokou duchovní a filozofickou studnicí, z níž může talentovaný Pythagoras těžit.
Hudba a matematika
Jeho velkou vášní je hudba, která je podle něj s matematikou neodmyslitelně spjata. Fascinují ho zákony akustiky, zkoumá tóny a harmonie. Právě Pythagoras položí základy západní hudební teorie.
Pojetí života podle pythagorejců má vyústit v celkovou harmonii a rovnováhu těla a duše. Není proto divu, že právě v hudbě Pythagoras spatřuje cestu, jak jejímu dosažení.
Když melodie léčí
Pythagoras vyznává energii přírody a zákony univerza, které se v hudbě se mají odrážet. Nejvyšší tóny napnuté struny odpovídají božským vibracím, nejnižší odkazují k hmotě.
Díky tomu, že každý tón má svou vibraci, lze skládáním melodií nalézt klíč k obnovení řádu duše a nastolení vnitřní harmonie. Podle Pythagora tedy hudba léčí. Navíc myslitel tvrdí, že i každá planeta má svůj vlastní tón, svou vibraci. A on je zřejmě jediný, kdo tyto tóny slyší.
Jak v nebi, tak i na zemi
Jen díky svému dokonalému sluchu dokáže Pythagoras sestavit intervaly v podobě, jak je známe dnes. Je schopný vnímat melodie, které vydávají pro obyčejného smrtelníka zcela obyčejné předměty (kupříkladu bouchnutí kladiva do kovu).
Stejně dobře prý zaznamenává tóny planetární. Pythagoras tedy „skládá“ hudbu vesmíru, která zrcadlí vesmírné melodie, dokáže sladit řád lidské duše s řádem vesmíru samého.
