Skip to content

Soustřeďuje posvátná hora Uluru neznámou energii?

Na samém počátku patří svět podle legendy pouze mocným duchům. Jeden z nich na sebe bere podobu obrovského duhového hada a snáší gigantické vejce. To leží celé věky osamoceno na nehostinné pláni, až zkamení a čas je zbrázdí hlubokými vráskami. Postupně je osídlují duchové pouště, blesků a větru, a vejce získává podobu nezměrného skalního masivu. Když se pak rodí první lidé, dávají mu jméno Uluru. Místo stínů.

Ve skalních záhybech hory Uluru se již tisíce let skrývají posvátná místa, jejichž využití se dodnes nezměnilo. Jaké záhadné rituály se zde odehrávají? Kde mají být bohové a démoni, o jejichž přízeň se domorodci ucházejí? Proč právě nad Uluru řádí bouřky mnohem častěji než kdekoliv jinde na australském kontinentu? Nevyjasněná úmrtí turistů jsou příliš častá na to, abychom je mohli považovat za pouhou náhodu. Uluru stále leccos skrývá!

Kde šamani čepají energii?

Stojím v úžasu a zvedám oči téměř s posvátnou hrůzou. Zde, v samém srdci australského kontinentu, uprostřed nedozírné roviny, se znenadání tyčí do výše 350 metrů načervenalá hora podivného tvaru. Měří v průměru přes tři kilometry a já vím, že pokud ji budu chtít celou obejít, nachodím možná čtyřikrát tolik. Jak mě poučují zkušenější návštěvníci, těžko se to dá zvládnout rychleji než za čtyři hodiny. Nad povrch přitom vyčnívá pouze malá část – dalších pět kilometrů se skrývá kdesi hluboko pode mnou. Geologové skálu prozaicky popisují jako vrásněním vyzdvižený vrcholek pískovcového podloží, které se utvořilo před asi 550 miliony let. I pro červenou barvu mají vysvětlení – vzniká oxidací železa v agresivním pouštním klimatu. Miliony let trvající eroze dala vzniknout převisům, jeskyním a prasklinám, které jsou po generace útočištěm původních obyvatel Austrálie – Aboriginců. Výjimečný skalní útvar uprostřed pustiny ležící na průsečíku dávných posvátných cest prý svou hmotou ovlivňuje psychiku. Soustřeďuje se zde opravdu magická energie, která už tisíce let údajně dává sílu domorodým šamanům?

Jezírko Mutitjulu je stále místem posvátných rituálů

Boj o posvátné místo

Prvním Evropanem, který Uluru spatřil, byl anglický cestovatel ERNST GILES v roce 1873. O rok později hora dostává nové jméno na počest tehdejšího premiéra jižní Austrálie HENRYHO AYERSE (1821 – 1897). Jméno Ayersova skála ale domorodci nepřijali a o své posvátné místo s mnohdy nešetrnými přistěhovalci nikdy nepřestali bojovat. Až v roce 1985 dosahují jistého úspěchu: australská vláda potvrzuje vlastnické nároky původních obyvatel a uzavírá s nimi smlouvu, podle níž mohou i nadále využívat horu k náboženským obřadům. Kompromisem je potom dohoda o regulaci turistického ruchu. Aboriginský kmen Anangů u skály žije podle odhadů už přes 20 000 let a Uluru je součástí jeho historie. Jaké rituály se zde v dávných dobách odehrávaly? Zachovaly se některé z nich do dnešních dob?

Zastavují snad srdce démoni?

Turistický ruch kolem Ayersovy skály je neustále čilý, i když domorodci okounějící návštěvníky nemají příliš v lásce. Zvláště pak ty, kteří se spolu s průvodci rozhodnou absolvovat poměrně náročný výstup na vrcholek hory. Aboriginci prohlašují, že tím turisté překračují dávná tabu a mohou rozzlobit démony sídlící ve skále – ostatně cesta používaná k turistickým výstupům křižuje posvátnou stezku Anangů. Jejich varování bychom mohli považovat za naivní snahu vystrašit příchozí, ale skutečností je, že hora si už vyžádala mnoho lidských životů. Někteří turisté nezvládají obtížnou cestu a zřítí se z úzké skalní římsy, což se ještě dá vysvětlit tím, že přecenili své síly. Jiným se údajně bez předchozích zdravotních komplikací znenadání zastavuje srdce. Jsou tato úmrtí na Uluru dílem náhody, nebo tak opravdu projevují duchové svou nelibost? Domorodci nejsou schopni svou horu ochránit; vzali démoni vše do svých rukou?

Dá se pradávná síla obnovit?

Původní obyvatelé Austrálie žijí ve spojení s přírodou a věří, že každá hora, řeka či rokle má svého ducha stvořitele. Nadpřirozené bytosti měly totiž vytvářet svět v Době snění, jak Aboriginci říkají času před zrodem světa v dnešní podobě. Některá místa si ale prý až do současnosti dokázala uchovat sílu vloženou do nich kdysi jejich tvůrci. Takový prostor se stává předmětem uctívání a je zasvěcen příslušné mýtické bytosti. Každé posvátné místo je podle domorodců prodchnuto zvláštní magickou mocí, které se říká miwi nebo džang. Obřady, které Aboriginci na takových místech konají, tuto sílu údajně využívají a současně obnovují, aby přetrvala až do konce věků. Podaří se nám odhalit alespoň část z tajemství Anangů?

Malba z oblasti Nourlangie zachycuje démona Nabulwinjbulwinje, který prý pojídal ženy místních kmenů

Smrt a jalová země

Vydávám se po prošlapané stezce kolem úpatí hory. Tato cesta je ještě snadno přístupná, nahlédnout do domorodých svatyní ale vůbec není jednoduché – Anangové si svá posvátná místa pečlivě střeží. Každé z nich má svého opatrovatele, jakéhosi božího zmocněnce spravujícího magickou energii. Právě on vede rituály a jeho úkolem je uchovat v paměti všechny obřadní nápěvy. Tato funkce je mezi domorodci velice vážená a rozhodně není pouze formální; Anangové věří, že pokud se správce přestane o posvátné místo starat, ztratí svou kouzelnou moc. Nejhorší, co se může stát, je smrt vyvoleného. Pokud zemře, aniž by stačil jmenovat a vyškolit svého následovníka, místo údajně ztratí kouzelnou moc a stane se „jalovou zemí“. Příslušníci kmene o něj v tu chvíli ztratí zájem a po generace se opakující rituály zaniknou.

Rituály skryté před světem

Lidí, jako jsem já, k rudé hoře přicházejí statisíce. I obyvatelé území kolem Uluru už pochopili, že se záplavou zvědavých návštěvníků si neporadí. Ostatně přinášejí jim nezanedbatelné finanční prostředky. Do vesničky Yulara, vystavěné v roce 1984 speciálně pro turisty, denně dorazí až 7000 lidí a parkoviště vybudované pro ty, kdo chtějí zachytit neopakovatel nou atmosféru při západu slunce, je neustále vytíženo. Mnozí Aboriginci žijí z toho, že prodávají své výrobky či provázejí výpravy kolem hory. Skutečné rituály se ale odehrávají mimo nepovolané oči. Jaká tajemství skrývají nepřístupná místa ve skalních štěrbinách?

Nezasvěcení vstoupit nemohou

O významu Uluru pro původní obyvatele Austrálie vypovídají vzácné skalní malby nalezené v jeskyních a skalních výklencích. Dávní domorodci zde zobrazili zvířecí hlavy s mohutnými rohy nebo postavy lukostřelců či mužů vrhajících oštěpem. Ze stylu výtvarných děl můžeme poznat i dobu jejich vzniku – nejstarší kresby jsou tvořeny pouze otisky dlaní či předmětů namočených v barvě, jednoduchými čarami a geometrickými obrazci. Jeskyně na úpatí jsou rituálními místy, kde se odnepaměti odehrávaly tajemné obřady Aboriginců. Přístup do mnohých z nich je zakázán nejen ženám, ale i mladíkům, kteří ještě neprošli zasvěcením. Mohli by snad místa znesvětit?Jednotlivé kresby na stěnách symbolizují takzvané cesty stvoření, které vedou krajinou a kříží se u posvátné hory. Malba klokana je tak cestou Mala, had provází poutníky na cestě Liru, krajta má na starosti cestu Koniya a na cestě
Kurpany čeká strašlivý psí netvor.

Fotografobání zakázáno!

Dnes kolem těchto posvátných míst vedou turistické stezky pouze v uctivé vzdálenosti a samotné jeskyně jsou pečlivě oploceny, aby do nich nemohla vkročit nepovolaná noha. Typickým příkladem je jeskyně zvaná Warayuki, kterou mohu zahlédnout pouze z okružní turistické cesty. Spolu s dalšími návštěvníky se musím nejen spokojit s pohledem přes plot, ale navíc nás ještě omezují i tabulky hlásající zákaz fotografování. Ten ostatně platí na celé severní straně hory. Zachycení některého z posvátných míst na fotografický film nebo paměťovou kartu by totiž prý mohlo narušit působení tajemné energie, kterou má být zdejší území prostoupeno.

Tůňku prý střeží stvořitelka

Posvátné jsou pro domorodce i tůňky, které se občas zalesknou na úpatí hory. Střeží je kresby hada stvořitele – přesněji řečeno stvořitelky, protože Aboriginci považují duhového hada Unguda za bytost ženského pohlaví. Je pro ně pramatkou veškerého života, přináší blahodárný déšť a zajišťuje ženskou plodnost a tím i pokračování rodu. Každoročně v období dešťů, kdy se tůňka naplní, se zde konají posvátné rituály, při nichž jsou malby zobrazující hada smazány a vytvořeny nové, aby se údajný příznivý vliv božstva nepřerušil. Jedno z nejvýznamnějších jezírek nese jméno Mutitjulu a ukrývá se až na konci úzké průrvy. Také zde nesou skalní stěny četné malby vztahující se především k bájnému souboji božských hadů. Zdálo by se, že domorodci žijí minulostí a odmítají všechno, co přináší moderní svět. Nad některými skalními malbami je dnes však možné spatřit nenápadné kanálky s jakýmsi silikonovým těsněním. Drobná úprava přispívá k tomu, aby i v déletrvajících deštích obrazy vydržely a magická moc se příliš neopotřebovávala.

Legend je spousta

Uluru je místem, které přímo vybízí ke zrodu legend. Domorodci jich mají v zásobě nespočet, a když se jich zeptáte, zjistíte, že se neshodují ani ve způsobu, jakým červená posvátná skála vlastně vznikla. Kromě obrovského hada totiž podle nich mohou být jejím původcem
i dva chlapci, kteří si na úsvitu věků hráli s blátem a navršili ho tolik, že nakonec sklouzli dolů a prsty vyryli do ještě měkkých svahů hluboké brázdy. Mnohem zajímavější je další verze vytvoření masivu, v níž svou roli opět hrají hadi: v této oblasti prý kdysi vládli dva démoni s hadí podobou, ale neměli se příliš v lásce. Jednoho dne Kunyia odmítl navštívit jakýsi obřad, který prováděl jeho konkurent Liru, a oba hadi se pustili do křížku. Jejich síla a magické schopnosti převracely hory a ničily okolí, a když potyčka utichla, stála uprostřed zdevastované krajiny osamělá červená hora…

Slzy duhového hada

Hora Uluru je díky své poloze uprostřed rovné pláně viditelná až sto kilometrů. Na vzniku legend o jejím magickém vlivu se jistě podílela její barva, která se v průběhu dne s různým osvětlením proměňuje od ranní oranžové, růžové či fialové přes červenou až do temně hnědé při západu slunce. Podle pověstí nad horou často prolétá Duhový had a pláče nad ztrátou svého vejce. Někdy ho ovládne i vztek a potom je okolí bičováno provazci deště a k zemi sjíždí jeden blesk za druhým. Mají tyto báje pravdivé jádro? Podle tvrzení odborníků totiž obrovská masa kamene uprostřed roviny ovlivňuje proudění teplého vzduchu, který stoupá vzhůru, a srážky nad horou jsou tak mnohem častější než v okolí. Zda však Ayersova skála opravdu má nějaké magické vlastnosti, to zřejmě zatím mohou dostatečně posoudit pouze Aboriginci, kteří se dodnes scházejí ke starobylým rituálům u jejího úpatí, v jeskyních a nad posvátnými tůňkami.

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...