Je to maličký ostrov, který obývá jen o málo více obyvatel než moravskou metropoli Brno. I když obyvatelstvem příliš nehýří, kulturním významem získává na velikosti. Od jisté doby však lidé z mírumilovného ostrova podivně mizí. Kam a proč se ztrácejí lidé z Malty? 

Na Maltě je na počátku 20. století objeveno pod zemí rozsáhlé hypogeum (podzemní obřadní prostor – pozn. red.) Hal Saflieni a přilehlé prostory plné lidských ostatků.

Kosti nalezené pod zemí pocházejí z téměř 30 000 nebožtíků, kteří zřejmě byli obětováni některému ze starověkých pohanských kultů. Podzemní chrám smrti má být součástí rozlehlého labyrintu, který se rozprostírá pod celým ostrovem.

Jedna z novodobých maltských pověstí přitom vypráví, že předání ostrova od britské vlády místním lidem v roce 1964 předchází zvláštní akt. Britští vojáci tu údajně zasypou několik tunelů, které rovněž křižují podzemí Malty.

Mají k tomu Britové nějaký zvláštní důvod? Do prastarého hypogea Hal Saflieni se navíc již v srpnu 1940 pokouší dostat několik školáků, avšak více už o nich nikdo nikdy neslyší. O jejich zmizení píše svého času magazín National Geographic.

Mohou snad všechny tyto informace nějak souviset i se současným stavem pohřešovaných na Maltě?

Nalezena, ale mrtvá!

Malý ostrovní stát řeší velkou záhadu. Mizí zde lidé, které už nikdo nikdy nenajde! Od roku 2000 se na Maltě pohřešuje již 96 lidí, kteří z neznámých důvodů zmizeli při běžných činnostech.

Z velké části jde o turisty, kteří na Maltě trávili dovolenou, ale jejich těla jsou pohřešována dodnes. Zřejmě posledním případem je ztracení turisty Matthew Zahry (*1985), který zmizel beze stopy v srpnu 2012 a je stále na seznamu pohřešovaných.

Ruská studentka Polina Rahman (*1995) se zase ztrácí v červenci 2012 během výukového programu anglického jazyka. O měsíc později je sice nalezena v údolí poblíž okrsku Paceville, ale mrtvá a s proraženou lebkou.

Co se to vlastně děje na Maltě, zemi, kde jinak kriminalita prakticky neexistuje? Podle některých indicií by mohlo jít o obchod s lidmi, případně jejich orgány. Tuto myšlenku se ale zatím nikdo neodvážil nahlas vyslovit, a tak je třeba sledovat i jiné stopy.

Něco tady nehraje

Paradoxem celé situace je skutečnost, že počet kriminálních deliktů na Maltě atakuje ideální nulu. V zemi je na počet obyvatel nadbytek policistů a také turisté vypovídají, že málokde se při poznávání cizích krajin cítí tak bezpečně jako na Maltě.

Tak kam tady potom lidé mizí? Mohou to být opravdu nebezpečné svatyně pod zemí, kde nakonec zvědaví turisté končí? Ve 40. letech 20. století se prý do tajemného podzemí vydává jedna z pracovnic britské ambasády na Maltě, Lois Jessup.

„Zpět na zem se tehdy vrací úplně užaslá, ale také vyděšená a zmatená, protože dole pod zemí prý slyšela něčí nářek.

A také zaznamenala cosi kluzkého a mokrého, co se kolem ní obtočilo,“ reprodukuje zážitek Lois Jessup americký badatel a spisovatel Riley Crabb (1912–1994). Křik ani podivné setkání se ale nikdy nepodaří zcela objasnit.

Může mít tato zvláštní příhoda z tajemného maltského podzemí nějakou souvislost se zdejším nevysvětlitelným mizením osob? Obývá snad místní hypogeum cosi, co si stále žádá oběti?