Maják St Augustine je vybudován proto, aby varoval námořníky před nebezpečnými útesy. Zdá se však, že jeho světlo slouží nejen zbloudilým lodím, ale i zbloudilým duším, které stavení doslova přitahuje. Setkávají se jeho návštěvníci s duchy lidí, kteří tu zemřeli?

Do provozu byl uveden v roce 1824, dnes slouží jako muzeum, ale duchové správců budovy, kteří jsou už dávno po smrti, ho neopouštějí. Svou přítomnost prý dávají najevo i několikrát týdně! Neméně děsivými obyvateli majáku jsou přízračná zjevení malých děvčátek.

Lovci duchů jsou tu úspěšní. Na místě pořizují několik zajímavých záznamů.

SPRÁVCŮV OBLÍBENÝ DOUTNÍK

Náhlé závany vůně tabáku jsou tu tak časté, že se jimi současní obyvatelé majáku ani neznepokojují. Je to prý jen způsob, jakým dávají najevo svou přítomnost bývalí správci, kteří byli náruživými kuřáky.

Když je v roce 1865 Dr. Alan Ballard, někdejší majitel majáku, americkou vládou nucen se zařízení vzdát, vzdoruje i výhružkám, že bude maják vyvlastněn. Sám Ballard přísahá, že maják nikdy neopustí. Drží se tohoto slibu i po své smrti?

Zvláštní pouto si k majáku vytváří také bývalý správce Peter Rasmussen, který je také při své práci neobyčejně pečlivý. Možná proto tu jeho duše stále zůstává a ohlašuje se typickou vůní svých oblíbených doutníků.

Tragická nehoda stojí za příběhem dalšího kuřáckého ducha. Je jím správce Joseph Andreu, který zemřel po pádu při natírání budovy v 50. letech 19. století.

VOLÁNÍ O POMOC I SMÍCH

V budově se prý také samovolně rozsvěcejí a zhasínají světla nebo se bezdůvodně spouští alarm. Mnohem mrazivější jsou prý kroky, volání, povzdechy i smích, které se budovou rozléhají.

Američtí lovci duchů pod vedením vyšetřovatele Jasona Hawese (*1971) na místě provedli své šetření a jejich audiorekordér zachytil několik hlasů vzdáleného rozhovoru, který náhle přeruší zřetelný ženský hlas. „Pomoz mi, pomoz mi,“ prosí.

Ve stejném okamžiku spatří několikačlenná skupinka vyšetřovatelů zvláštní stín. Smích slyšitelný zejména ve věži majáku v pozdních nočních hodinách prý patří dcerám jiného ze správců.

Třináctiletá Eliza Pittee a o dva roky starší Mary v roce 1873 utonuly v blízkosti majáku. Návštěvníkům majáku se na fotografiích často objevují orby či jiné světelné úkazy.

Jednomu z nich se ale na snímku zjevila neznámá dívčí postava upřeně hledící na moře. Mohla by to být jedna z utopených dívek?

Zjevení dvou malých dívek pozoroval také poslední správce majáků, kterého to vyděsí natolik, že poté odmítá spát v přilehlém domku a raději si pronajme blízký bungalov.