Šumava byla již od pradávna drsným místem s nelehkými životními podmínkami a zejména zima zde bývala velice krutá.

Opuštěné vesničky v zimě často zůstávaly zcela odříznuté od ostatní civilizace, a tak se často jen čekalo, až sníh a mráz povolí a bude možné se vrátit do běžného života.

Ne každý však měl to štěstí a zimu přežil, ale výše zmíněné podmínky neumožňovaly pohřbít nebožtíka řádně a včas. Z těchto důvodů začali zdejší obyvatelé používat umrlčí prkna.

Když někdo zemřel, bylo jeho tělo zabaleno do plátna a uloženo na ohoblované prkno do chladné části stavení.

Protože smrt přicházela často nečekaně, měly někdy rodiny taková prkna připravená i do zásoby, což se nám, kteří jsme dnes smrt již ukryli za zdmi nemocnic a ústavů, zdá zřejmě poněkud morbidní…

Některá umrlčí prkna byla ozdobena jen třemi křížky, ale v jiných částech Šumavy se prkna nákladně zdobila například výjevy ze života zemřelého nebo náboženskými motivy.

Osud umrlčích prken

Po pohřbu se pak s umrlčími prkny zacházelo různě. Někde se následně pálila, jinde naopak uchovávala pro dalšího zemřelého. Občas je lidé stavěli rovněž na místa, která měl zemřelý rád – nebo jako výraz úcty podél cest. Někdy se tato prkna připevňovala také i na stěny kapliček nebo kmeny stromů.

Paranormální jevy

Těmto „památkám na mrtvé“ se často přisuzovaly tajemné vlastnosti. V blízkosti vystavených prken byla často vídána nejrůznější zjevení a někteří jedinci, obdaření výjimečnými schopnostmi, sem chodili komunikovat se světem mrtvých.

Tato prkna byla považována za posvátná a zcela nedotknutelná. Věřilo se totiž, že jejich poškození či krádež přináší smůlu. Prkna ukradená kupříkladu na otop prý v kamnech vybuchovala a nechtěla vůbec hořet…

Strašidelné pověsti

K umrlčím prknům se vážou až děsivé pověsti. Když prý truhlář z ukradeného umrlčího prkna vyrobil postel, každému, kdo do ní ulehl, se pak zdálo o nebožtíkovi, jemuž bylo prkno původně určeno.

V posteli pro novomanžele ze stejného materiálu dotyčné zase o svatební noci velmi živě pronásledovaly přízraky mrtvých.

Jiný truhlář, který prkno využil k výrobě válu na nudle do nevěstiny výbavy, zase způsobil, že prý nudle začaly samovolně kolem tohoto válu poskakovat a vál samotný se stal údajně tak těžkým, že jej nebylo možné ani uzvednout. Je tedy možné, že nebožtíci si tato svá prkna následně skutečně ochraňují?