Šumavskými lesy má od nepaměti kráčet vrásčitá žena ve vlčí kůži, s jeleními parohy a drápy místo nehtů. Jedni ji považují za krutého démona, druzí za dávnou ochránkyni hor. Její příchod prý ohlašuje války, nemoci a smrt. Skutečně si Swiza každoročně vybírá lidskou oběť – a proč bývá přirovnávána ke Krakonošovi? Mlha se zachytává mezi smrky a vítr mění praskání větví v kroky neviditelného p

Vrásčitá stařena z pohanských pověstí už dlouhá staletí chodívá po šumavských horách. Bývá oděná do vlčí kůže a na hlavě nosí jelení parohy a setkání s ní nevěští nic dobrého. Co je ale vlastně zač? Podle některých teorií je to démonická bytost, jiní v ní spatřují vzpomínku na pohanské šamanky. V počtu strašidel, přízraků a nadpřirozených bytostí mezi če

Lidé pohřbení zaživa, zjevení přízraků či pohanských démonů, to je jen krátký výčet temných legend, které se vážou ke kostelíku sv. Mořice a nedalekému hřbitovu na vrchu Mouřenec. Záhadologové jsou přesvědčeni, že se zdejšími nadpřirozenými silami si není radno zahrávat. Šumavské pověsti jsou často velmi neveselé. Výjimkou není ani sbírka lege

Beskydy a Šumava patří k nejkrásnějším, ale zároveň nejzrádnějším místům české krajiny. Každý rok se zde ztratí lidé, jejichž osudy mají podle statistik racionální vysvětlení v počasí, terénu či zdravotních komplikacích. Přesto některé případy, které zůstaly bez jasného závěru, živí staré pověsti o lesních pánech, bludných světlech a záhadách ukrytých v mlze hor. [caption id="attachment_161332"

Šumava, se svými hlubokými lesy, mlhami opředenými rašeliništi a pralesními zákoutími, patří k nejmystičtějším místům střední Evropy. Hora Boubín (1362 m n. m.) je známá nejen díky Boubínskému pralesu, ale také díky legendám, které se zde vyprávějí po staletí. Tyto příběhy nejsou jen výplodem fantazie – jejich kořeny sahají do dávných dob, kdy se v těchto končinách usadili Keltové. Archeologické

Boubínský prales na Šumavě patří k nejstarším chráněným lesním územím v Evropě. Jeho majestátní stromy, divoká příroda a nedotčená krajina působí jako brána do jiného světa. Právě zde se však odehrávají jevy, které se vymykají běžnému chápání.Místní obyvatelé i turisté hlásí podivné zvuky, zjevení a zvláštní pocity, které si nikdo nedokáže vysvětlit. Co se skrývá v hlubinách tohoto tajuplného lesa

Za tajemnými a strašidelnými místy nemusíme vždy do zahraničí. I v české kotlině najdeme zákoutí, na kterých se vám zježí chlupy na zátylku. Patří mezi ně bezpochyby i řada historických hřbitovů. Příběhy, které se za nimi mnohdy ukrývají, jsou smutné, poučné i strašidelné. A nejinak je tomu i s Velhartickým hřbitovem... Je brzké ráno a vesnice v

Malá vesnice Annín se krčí pod vrchem zvaným Mouřenec. Někteří místní se mu vyhýbají oklikou. Nemají z něj příliš dobrý pocit. Pokaždé, když není zbytí a musí se k Mouřenci přiblížit, strach a velmi zvláštní pocit jim zalézá hluboko pod kůži. Může za tyto pocity tragická událost, která připravila o život švédské vojáky? Válečná vřava je v plném proudu. České zem

Šumava byla již od pradávna drsným místem s nelehkými životními podmínkami a zejména zima zde bývala velice krutá. Opuštěné vesničky v zimě často zůstávaly zcela odříznuté od ostatní civilizace, a tak se často jen čekalo, až sníh a mráz povolí a bude možné se vrátit do běžného života. Ne každý však měl to štěstí a zimu přežil, ale výše zmíněné podmínky neumožňovaly pohřbít nebožtíka řádně a včas.

Bludičky zná snad každý z nás. Řadíme je k pohádkovým bytostem, jako jsou například čerti nebo víly. Co když jsou však skutečné? V případě bludiček se údajně jedná o světélkování, objevující se v noci, především pak v močálech a bažinách, avšak někdy také rovněž i na hřbitovech. Tato světla prý mají za úkol zavádět pocestné do močálů, kde většinou takt