Keltové pojímají svátek po slunovratu jako příležitost k očištění a k oslavě plodivé síly. Hlavní oslavu přitom představuje setkání u některého z ohňů hojně zapalovaných na kopcích v noci z 23. na 24. června.
Asi nejzajímavějším obyčejem je skákání zamilovaných dvojic držících se za ruce přes oheň, čímž se má svazek mladých lidí upevnit.
Protože během nejkratší noci v roce přestávají platit běžná společenská pravidla, bývá to také jedna z mála příležitostí, kdy se mladé páry mohou „legálně“ uchýlit do ústraní.
Pokud intimní sblížení takové dvojice nezůstane bez následků, nic nebrání tomu, aby se po žních, tedy v prvních týdnech těhotenství nevěsty, konala svatba.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
