Největší český zvon nese jméno Zikmund a od roku 1549 je umístěn ve věži katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Jeho hlas se ozývá jen při výjimečných příležitostech…
S českým lidem má být podle pověsti údajně spjat velmi těsným poutem. Puknutí jeho mohutného srdce prý totiž věstí brzké neštěstí, které má Čechy potkat.
Mohutný zvon Zikmund je se svými 203 centimetry na výšku a 256 centimetry v dolním průměru největším českým zvonem. Není to ale jediná jeho zajímavost.
Podle starých legend je totiž Zikmund, který je umístěn v pražské katedrále svatého Víta, úzce spjat s osudem českého národa. Má fungovat jako jakýsi varovný posel.
Podle lidové pověsti puknutí srdce tohoto bohatě zdobeného, přibližně čtrnáctitunového kolosu, předpovídá něco zlého. Je to pouhá báchorka, nebo bychom měli zvonu věřit? Pohled do minulosti ukazuje, že Zikmund se možná tak úplně neplete.
VYŠLO TO!
K naplnění této legendy dochází v minulosti již několikrát – nebo se to tak alespoň dá vykládat.
Zikmundovo srdce puklo v roce 1670, kdy škodu na zvonu následuje smrt legendárního spisovatele, učitele národů a otce myšlenky „škola hrou“ Jana Amose Komenského (1592–1670).
Podruhé o sobě v souvislosti s legendou dává Zikmund neblaze vědět v roce 1797. Jeho srdce tehdy pukne nedlouho předtím, než Moravou a Slezskem projdou plenící ruská vojska směřující na severoitalská bojiště. Škody jsou tehdy nesmírné.
Zatím naposledy upozorňuje zvon na blížící se neštěstí v roce 2002, kdy se jeho srdce při vyzvánění u příležitosti červnového svátku svatého Víta utrhne a propadne podlahou zvonice.
Vzhledem k tomu, že k utržení půltunového srdce dochází jen pár hodin po ukončení voleb do Poslanecké sněmovny, spekuluje se o tom, že Zikmundovo varování souvisí právě s politikou.
O několik týdnů později se však ukáže, že politika v českém neštěstí tentokrát prsty mít nebude. V srpnu totiž zachvátí Česko mimořádně ničivé povodně, z nichž se naše země vzpamatovává ještě dlouho po tom, co velká voda opadne.
NĚKDY SE I MÝLÍ…
Vyjmenovat pouze případy, kdy po poruše zvonu následovala nějaká národní tragédie, to by bylo poněkud tendenční. Nutno proto přiznat, že na zvonu v historii došlo i k dalším poruchám, které však nic zásadně neblahého nepředznamenaly.
Tak tomu bylo například v roce 1734. Jak si tedy legendu interpretovat, když někdy funguje a jindy zase selhává?
Je skutečně možné, že by závady na svatovítském zvonu fungovaly jako varování, nebo jde o obyčejné náhody?
