Hrad Bouzov leží ve střední Moravě na staré obchodní cestě z Olomouce k Jevíčku. Právě tu měl za úkol střežit. Vznikl někdy na počátku 14. století a asi prvním jeho pánem byl Búz, po kterém se původně jmenoval Búzov.
Jak to tehdy chodilo, hrad měnil často majitele, kteří jej všelijak upravovali. Tu dnešní romantickou podobu získal koncem 19. a začátkem 20. století. Má se za to, že se zde narodil český král Jiří z Poděbrad.
Hrad také patřil Řádu německých rytířů, kterým byl paradoxně hrad zkonfiskován a to Němci na počátku okupace naší země. Údajně jej Hitler daroval Himmlerovi. Ten zde zřídil přepadový oddíl SS, jejichž řádění odneslo známé Javoříčko.
Majestátný hrad skrývá také svá tajemství, jejichž důsledky se projevují téměř do současnosti. Nejčasnějšími účastníky schůzek s tajemnem na hradě Bouzov jsou její zaměstnanci. Jejich poznatky jsou nejen zajímavé, ale i hrůzostrašné.
PODIVNÁ SVĚDECTVÍ
Tak například v létě 1989 si pár přátel, zaměstnanců hradu, udělalo pohodový večer na lodžii hradu. Před ukončením posezení jedna z účastnic připravila překvapení. Převlékla se za bílou paní a se svíčkou v ruce, za pozornosti ostatních z lodžie, přešla most ke třetí hradní bráně, kde zaklepala na klepadlo.
Pak se obrátila a kráčela zpátky. V tom účastníci na lodžii ztuhli hrůzou. Za nic netušící falešnou bílou paní se objevila průhledná bílá postava – místech, kde je klepadlo. Na sobě měla jakési vlnící se bílé šaty i s nezbytným kuželovitým kloboukem na hlavě.
Nikdo se neodvážil na kolegyni zavolat, aby ji nepřivodili šokující zážitek. Když kolegyně došla až k nim nahoru, postava zmizela. Ale potom se ozvala silná rána do okenního rámu, jako kdyby někdo zvenku okno razantně přirazil.
Ale venku se nepohnul ani lísteček a okno je vysoko nad terénem. Jistě nevšední zážitek na noc.
PŘÍHODA SPRÁVCE
O rok dříve, dne 29. srpna krátce po půlnoci, se vracel správce z návštěvy. Byl v té době jediným člověkem na hradě, což se málokdy stávalo. Když prošel druhou branou, zarazil se, neboť spatřil asi šest metrů před sebou postavu v bílém ošacení, se závojem přes obličej.
Raději zhasl baterku a co nejrychleji zmizel v bytě. Nedalo mu to a se silnější baterkou se vrátil, ale nic již neviděl. I když jinak na duchy nevěří, byl si jistý, že spatřil na vlastní oči bílou paní. Utvrdilo ho v tom zjištění po namontování poplašného zařízení.
Když totiž o bílé paní mluvil, tak zařízení spustilo falešný poplach. Přestože znal hrad dokonale, občas měl pocit, jakoby v některých prostorách nebyl sám. Do těchto prostor v tomto případě odmítaly vejít i dva zdatní hlídací psy. Jinak je prý rád, že nad hradem bdí duch bílé paní, i když nezná její osud.
NEZNÁMÝ MUŽ
Také na podzim v roce 1993, když byla zástupkyně kastelána sama na hradě, po skončení návštěvní doby šla zkontrolovat uzamčení všech dveří. Náhle se jí zmocnila zvláštní tíseň. Zbývaly již předposlední dveře, ale něco jí říkalo, aby nahlédla do zasedací síně Řádu německých rytířů.
Pootevřela je asi do jedné třetiny a strnula. Proti ní stála postava staršího muže s vážnou tváří a beze slova na ni upřeně hleděla. Znemožnil jí tak nahlédnout do sálu. Byl oblečen do nějakého černého pláště.
Polekaně utekla, ale sedla si na prvním nádvoří na lavičku, jestli někoho neuvidí vyjít. Nic se již nedělo, ani noční ostraha nezaznamenala něco neobvyklého.
ZE SOUČASNOSTI
Také bylo jednou z druhého hradního nádvoří pozorováno mihotání stínů na oknech rytířské zbrojnice. Vypadalo to, jako by v tomto prostoru tančily postavy bez hudby, i když byl objekt bezpečně uzamčen.
Rovněž je známa událost z roku 2000. To se na Velký pátek rozhodl přespat na hradě jeden z členů skupiny lovců duchů i se svoji dívkou. V noci se u jejich postele objevila prý postava v bílém. Dívka uváděla, že se jí postava dotkla studenou rukou.
Když vyskočili a rozsvítili, postava zmizela. To možná bílá paní se přišla podívat, jaké nové obyvatele má na hradě.
Jak je vidět, zprávy o nadpřirozených bytostech nemusí pocházet jen z dávných časů, ale je možné se s nimi setkat i v současné době.
