Lidé s touto nemocí vypadají zcela normálně. Chodí, komunikují, pracují. Oni sami si o sobě ale myslí, že jsou mrtví nebo že brzy zemřou.

Syndrom chodící mrtvoly neboli Cotardův syndrom je vzácné psychické onemocnění. Odhaduje se, že postihuje asi půl procenta světové populace. Dodnes se přesně neví, co nemoc způsobuje.

V počátečních fázích se projevuje stavem, kdy si lidé myslí, že jim chybí nějaký orgán, končetina či jiná část těla. V tomto důsledku tuší, že brzy zemřou nebo že už jsou dokonce po smrti. Přestanou proto o sebe dbát, udržovat sociální styky a v některých případech i jíst. Proč také, však jsou přeci po smrti.

V poslední fázi pak nemoc skutečně končí smrtí. A to buď z vyhladovění nebo tak, že pacient spáchá sebevraždu. Není to však typická sebevražda, kdy by si člověk uvědomoval své činy. Spíše se jedná o neúmyslné zabití sama sebe, jelikož kvůli nemoci pacienti ztrácí strach ze smrti a neuvědomují si dopady svých činů. Mrtví přece nemohou zemřít.

Jako první popsal tuto nemoc francouzský neurolog Jules Cotard (1840-1889). Ten měl na starosti pacientku, kterou ve svých spisech uvádí pod označením „Mademoiselle X“. Žena si o sobě prý myslela, že je „věčně zatracená“ a že jí chybí několik částí těla a orgánů, jako byl například mozek, hrudník, žaludek či střeva. Přestala přijímat potravu, a nakonec zemřela na vyhladovění.

Z moderních případů je nejznámější případ britského pacienta jménem Graham Harrison. U tohoto muže začalo vše depresemi, na které mu byla předepsána antidepresiva. Jeho stav se však nelepšil.

Následně nato, se Graham pokusil spáchat sebevraždu, když chtěl použít blíže neurčený elektrospotřebič při koupeli ve vaně. Přežil, ale v nemocnici začal lékařům tvrdit, že mu chybí mozek a že je už dávno mrtvý.

Sám o sobě později prohlásil: „Nechtěl jsem se setkávat s lidmi. Nebyl důvod. Necítil jsem potěšení z ničeho. Kdysi jsem zbožňoval své auto, ale teď jsem se k němu nedokázal přiblížit. Všechny věci, které mě dříve bavily, zmizely.“

Celý případ nakonec vyvrcholil, když Grahama odvedli policisté na psychiatrii poté, co ho našli ležet v čerstvě vykopaném hrobě na hřbitově. Jako chodící mrtvola si sem šel lehnout k ostatním mrtvolám.

Na odborném pracovišti se Graham posléze jako první pacient s touto nemocí podrobil komplexnímu vyšetření mozku. To odhalilo nečekané abnormality. Jeho mozek byl ve vegetativním stavu, což odpovídalo někomu, kdo je buď pod silnou narkózou nebo spí.

Díky čemuž si skutečně nemohl své činy uvědomovat. Grahamovi nakonec pomohla účinná kombinace antidepresiv s jinými léky, které ho tohoto syndromu zbavily.