Když v roce 1835 objevili dánští kopáči rašeliny tělo ženy, o které si mysleli, že byla vikinskou královnou, byl to teprve začátek. Velké objevy začínají přicházet až s nedostatkem uhlí za světové války, kdy se rašelina začala těžit intenzivněji.

Nálezů těl v bažinách na severu Evropy jsou v průběhu 20. století dokonce stovky!

Tou nejslavnější je dodnes zřejmě tzv. Lindowský muž. Mumie nalezená v roce 1984 jižně od Manchesteru v Anglii patří podle některých vědců druidskému princovi z Irska, který se nazýval Lovernius – Liščí muž.

Z pozůstatků se ukázalo, že zřejmě zemřel zvláštní formou rituální smrti.

„Jeho lebka byla proražena třemi údery sekyrou, hrdlo měl zaškrceno třikrát zauzlovanou šňůrou ze šlachy a krev z něj rychle vytekla přesným řezem na krční tepně,“ uvádí ve svém díle o pravěkých Evropanech český archeolog Vladimír Podborský (*1932).

Skutečně se muž obětoval bohům, aby zajistil Keltům vítězství nad Římany, jak spekulují vědci?

Nejzachovalejší tělo

Jenže ani u Lindowského muže nálezy nekončí. Řada těl byla v minulých desetiletích nalezena nejen ve Velké Británii a v Dánsku, ale i v Irsku, Německu, Nizozemí, Švédsku a dalších zemích.

Velká část z nich se zachovala právě kvůli rašelině, která ostatky pohltila a uchovala na celá staletí v neuvěřitelně dobrém stavu, který je až děsivý. Často jim totiž zůstaly vlasy, kůže i oblečení.

To je i případ slavné mumie z dánské bažiny Tollund Moss nedaleko přístavního města Aarhus. V roce 1950 je zde nalezeno neuvěřitelně zachovalé tělo mladého muže v čepici a opasku a s provazem kolem krku.

Jeho stáří je neuvěřitelné, pochází totiž z roku 210 před naším letopočtem! Co se mohlo neznámému muži stát, bude zřejmě už na věky záhadou. Šlo o další rituální oběť, nebo byl do bažiny hozený nějaký zločinec oběšený za své činy?  

Prostá dívka i boháč

Podivné je, že v bažině končili lidé bez rozdílu věku i postavení.

Za vše mluví násilná smrt zřejmě šestnáctileté blonďaté dívky nalezené poblíž holandské vesnice Yde v roce 1897. Dívka zabalená do vlněného pláště neměla kolem krku tentokrát provaz, ale bavlněný šátek, kterým byla s velkou pravděpodobností uškrcena.

Mohly být snad před staletími obětovány bohům i děti? V roce 2003 jsou pro změnu v Irsku nalezeni krátce po sobě dva muži pojmenovaní Clonycavan a Old Croghan. První zemřel po zásahu sekerou do hlavy, druhý zase probodnutím hrudi.

Bradavky měl navíc rozřezané na malé kousky a k tomu useknutou hlavu a z části i ruce a nohy. Badatelé usuzují, že šlo o muže, který žil ve druhém až čtvrtém století před naším letopočtem. Z jeho nehtů a vlasů navíc usoudili, že byl zřejmě bohatý a nikdy nepracoval.

Kult, či oběť králů?

Zatímco v některých případech je rozklíčování osudu konkrétní mumie snazší, ty nejslavnější nálezy jsou zpravidla velkou záhadou. Badatelé upozorňují hlavně na neobvyklý počet bažinných mumií a na fakt, že jejich stáří je většinou plus minus stejné.

To vše by prý mohlo odkazovat i na řádění nějakého pohanského náboženského kultu provádějícího rituální vraždy, při kterých své oběti házel do bažin. Zatím poslední objev mumie uchované v rašelině byl zaznamenán loni v irském Portlaoise.

Irský historik a archivář Ned Kelly poukazuje na to, že ve skutečnosti byli irskými mumiemi z bažin králové, kteří se dobrovolně nechali rituálně zavraždit a pohřbít. „Skrze tento sňatek se zemí chtěli zajistit, aby půda byla úrodná.

V dobách moru, nemocí či válek se za to mohli cítit osobně zodpovědní,“ tvrdí Kelly. Zasluhují si tedy mrtví z bažin tu nejvyšší úctu?