Při listování středověkým bestiářem narazíte i na podivné zvíře označované jako crocotta. Jeho vyobrazení se našlo na starověkých mozaikách, zmiňují se o něm i antičtí dějepisci a geografové.

Od nich ostatně převzaly příběhy o záhadném tvoru i středověké prameny. Životním teritoriem krvelačné bestie měly být rozsáhlé oblasti v Africe.

Starořecký filozof Strabón (63 př. n. l. – 23 n. l.) uvažuje, že děsivé zvíře má hodně společného i s jinými šelmami. Zároveň uvádí, že crocotta je nesmiřitelným nepřítelem člověka. Pro římského spisovatele Plinia Staršího (23 n. l. – 79 n. l.) je crocotta buď křížencem psa a vlka, nebo hyeny a lva.

Nepřítel člověka?

Zájem o zvláštního tvora projevovali i byzantští učenci. Ti současně  zdůrazňují, že zvíře je schopné napodobovat lidský hlas. Podobné zmínky neušly pozornosti ani soudobým badatelům.

Podle jejich názoru je legendární crocotta skutečně variací současné hyeny skvrnité (Crocuta crocuta). Není náhodou, že latinský–vědecký název hyeny pracuje se jménem ze starobylého bestiáře: crocotta versus crocuta. Zvukový projev zvířete velmi zneklidňuje. Často prý připomíná lidský smích.

Hyeny jsou nepřítelem člověka i po jeho smrti. Jsou totiž mrchožrouty. V antice se měla crocotta poprvé dostat i do Říma. Z jakého důvodu? Stala se součástí vystoupení v arénách.

Lze předpokládat, že pro krutá představení k pobavení Římanů byly pečlivě vybrány velké a silné kusy.

Je crocotta hyenou?

Antika pak označila tyto jedince jako mystické zástupce samostatného živočišného druhu. Středověk k tomu navíc „přibalil“ všechno záhadné a podivné, co se o hyenách kdy tradovalo. Výsledek? Vznikla crocotta.

Nebyla však záhadným tvorem, ale nejspíše jen démonizovanou hyenou. Naše varování z titulku však pro hyenu alias crocottu stále platí.

Potkat ve volné přírodě byste ji asi nechtěli. Už jen z důvodu, že disponuje silnými čelistmi a velkou vytrvalostí v běhu. Dokáže prý potenciální kořit pronásledovat desítky kilometrů, přičemž zvládne běžet rychlostí až šedesát kilometrů v hodině!