Už během devatenáctého století se objevila četná hlášení o záhadných nálezech, které učinili například dělníci v lomech a na stavbách. Jednalo se o nálezy živých ropuch obecných (Bufo bufo) pevně uzavřených ve skále.

Když se tomuto fenoménu badatelé později věnovali, ke svému překvapení zjistili, že takových doložitelných případů bylo od patnáctého století více než dvě stě!

O ropuchách pohřbených ve skále se zmiňovaly i uznávané autority své doby.

Psal o nich v časopisu All the Year Round i spisovatel Charles Dickens, téma zaujalo též Benjamina Franklina, který vypracoval zprávu o čtyřech ropuchách objevených uvnitř těženého vápence.

Experiment pana Bucklanda

Ve dvacátých letech devatenáctého století anglický geolog Buckland provedl experiment, během kterého uzavřel několik ropuch do bloků vápence a pískovce. Ty pak následně zakopal na své zahradě.

Když je o rok později zkontroloval, zjistil, že několik ropuch je stále naživu. Je zřejmé, že se jednalo o důkaz extrémní odolnosti těchto obojživelníků .

Skepse versus magie

Skeptičtí vědci však stále odmítají, že by ropuchy takto dokázaly obelstít čas a přežít uvnitř bloků kamene delší dobu.

Zároveň poukazují na fakt, že některé slavné nálezy tohoto typu jsou zřejmě padělky a možná i prosté omyly, kdy dělníci pracovali v lomu, jehož okolí bylo zároveň přirozeným biotopem ropuch obecných.

Ropuchy byly ovšem tradičně využívány i v čarodějnictví a magii. Možná k tomu vedl naše dávné předky i fakt, že občas našli nějakou tu ropušku v opracovávaném pazourku.

A možná disponují tito obojživelníci i nějakou magickou schopností, o které zatím nic nevíme. Kdoví…