1129 metrů vysoká hora na Vsetínsku v Moravskoslezských Beskydech byla už v pradávných časech kultovním místem starých Slovanů a možná na něj za rituály stoupali i příslušníci předslovanských kmenů. K hoře se váže mnoho pověstí od pokladů přes draky až po čarodějnické sabaty.
Dnes je Radhošť znám pro svou sochu slovanského boha Radegasta, která tu byla vztyčena v roce 1931. Obrovská dřevěná socha stejného boha, jehož úloha v někdejším systému náboženství není zcela známá, ve zdejší pohanské svatyni stála i před stovkami let.
K Radegastovi se Slované scházeli, aby v jeho přítomnosti oslavili letní slunovrat, zapálili ohně a položili oběti, někdy prý dokonce i lidské. Vykonávány tu byly i nejrůznější rituály.
To se ostatně dochovalo i v lidové slovesnosti. „Radhošť byl kdysi znám též jako proslulé místo sabatů čarodějnic. Slétaly se sem, na Skalíkovu louku, o filipojakubské noci a prováděly tu své reje,“ vysvětluje Martin Stejskal.
Jsou právě někdejší rituály důvodem, proč se o Radhošti vypráví tolik různých pověstí?
HORA PLNÁ DRAKŮ A POKLADŮ
Proč si Slované ke svým rituálům vybrali právě Radhošť, lze jen spekulovat. Je prý ale více než jisté, že tu po sobě mnohé zanechali, zejména pak zlaté poklady. Možná proto je hora později žádaným cílem různých černokněžníků.
„Přicházeli zkoumat radhošťské poklady, většinou však za pomoci místních usedlíků,“ tvrdí Stejskal. Vypráví se o stříbrných rampouších v nitru hory a ukrytých zbojnických pokladech.
Tím největším úlovkem by pro hledače pokladů ale měla být zlatá socha Radegasta, která je tu rovněž ukryta.
Jenže zdejší poklady hlídají draci žijící ve zdejších „ďurách“, ty jsou na Radhošti hned tři, a černokněžníci zde draky zaklínali a lákali ven, aby na nich pak létali a dělali škody na majetku. Dnes jsou z těch ďur známé ale jen dvě. Kde se skrývá ta třetí?
