Oslavy jara můžeme vystopovat až k dávným babylonským jarním zvykům. Například u St. Gallenu se dochovala památka na pohanskou minulost. Vzpomínají zde na jakéhosi ,,světlého“ a ,,tmavého“ olejového bůžka…

Pozor na démony!

Na Popeleční středu se v řadě švýcarských vesnic objevovala i ,,senná matička“ (Heumütterli). Proto se tomuto dni také říkalo ,,Heumütterlitag“, neboli den Démétér.

Převlékali se za ni mladí chlapci, začernili si tvář a koho potkali, toho se také pokoušeli zašpinit. Potom útočili na vyvýšeninu, bráněnou mladšími dětmi a děvčaty. Obránci se je snažili zase zahnat dolů.

Také na ,,sazný pátek“ (pátek Freyji – Venuše) bývalo zvykem si začernit obličej sazemi. Byla to nejjednodušší maska, aby vás démoni nepoznali nebo aby vás pokládali za jednoho ze svých a neublížili vám.

Ve starém Římě zase 14. března z města vyháněli muže zakukleného do kožešin (mamurius veturius).

Zahánění zlých duchů

V kostelech se ve dnech před Velikonocemi ozývaly místo zvonů klapačky a řehtačky. Takto vyluzovaný zvuk má symbolicky vyjádřit zděšení a nevoli přírodních sil nad smrtí Páně.

Ve Švýcarsku se dříve na Zelený čtvrtek (den Donnarův, vlastníka hromového klínu Mjölnir) konaly takzvané ,,kraválové mše“. Chlapci dělali hluk řehtačkami a způsobovali tak ,,pohanský kravál“.

Ve Westfálsku se o půlnoci sešli všichni chlapci v chrámu, aby ,,chytili Jidáše“. Bouchali do podlahy a kostelních lavic, klapali dřevěnými klapačkami a nakonec se skutečně velkým hlukem vyběhli do noci.

Účelem těchto hlasitých projevů bylo bránit se proti zlým duchům a zahánět je. Až do Velikonoc je noc v podstatě delší než den. Duchové tedy nyní svádějí poslední bitvu a pak se stáhnou, dokud nebudou dny opět kratší než noci…

Jaro vítají všude…

V dalekém Kašmíru se kolem 15. dubna slaví svátek ,,vajšákha“, což je začátek nového roku. Tento svátek začíná vždy, jakmile v údolí rozkvete první lískový keř. Ráno pak hospodyně na talíř položí ovoce, ořechy, rýži, cukr a peníze.

K tomu všemu pak ještě přidá kousek zrcadla jako obranu proti démonům. Brzy ráno pak talíř předvede všem obyvatelům domu, aby získala požehnání po celý další rok. V Radžasthánu se v měsíci čaitra, což odpovídá našemu březnu-dubnu, slaví jarní svátek ,,gangaur“.

Tento svátek se koná na počest bohyně Gaurí, která je bohyní blahobytu. V tuto dobu skupiny dívek vycházejí do ulic a na hlavách nesou nádoby s mladými, čerstvými bylinkami.