Byla to dozajista výjimečná žena, přesto však zůstala v historii skryta ve stínu svého známějšího manžela – krále Zikmunda Lucemburského (1368-1437). Řeč jde o Barboře Celjské (1392-1451), římské císařovně a rovněž české královně.
Vynikala údajně nejen krásou, ale i sympatiemi pro alchymii a magii. Je to pravda?
O tom, že se Barbora Celjská věnovala alchymii, se šeptalo nejen u nás, ale i na území současného Chorvatska. Nad chorvatskou metropolí Záhřebem se dodnes vypíná pevnost Medvedgrad. Právě tam Barbora pobývala a byla označována za „černou královnu“. Proč?
Duše zaprodaná ďáblu
Démonizovaná Barbora Celjská se prý ráda oblékala do černé barvy. Když k tomu připočteme i zájem o alchymii a magii, pověst takové ženy byla v patnáctém století v krajním ohrožení. Pravdou zároveň je, že pevnost Medvedgrad měla vždy trochu zlověstný charakter.
Někdy se hovořilo explicitně i o prokletém místě. Z těchto historických kulis se šířily legendy o černé královně, která zaprodala svoji duši ďáblu.
Vyrojily se i pověsti o zlatém pokladu. Zda byl dáván přímo do souvislostí s alchymistickými pokusy černé královny, to už nyní nedokážeme potvrdit. Jak to tedy bylo s Barborou Celjskou?
Máme věřit tomu, že po nocích hrála na Medvedgradu, mezi křivulemi a tyglíky, kostky s ďáblem?
Tři černé královny
Z historických pramenů vyplývá, že alchymie patřila skutečně k její oblíbené volnočasové aktivitě, když se zrovna nezabývala politickými intrikami.
V případě Medvedgradu však existuje riziko, že místní legendy spojily do démonického obrazu černé královny více žen. Co tím máme na mysli? Na Medvedgradu totiž pobývaly i další dvě královny. Obě opět preferovaly černou barvu oblečení.
Jednalo se o Marii Uherskou (1371-1395), první Zikmundovu ženu, a Marii Laskarinu (1207-1270), manželku krále Bély IV. Uherského, stavitele pevnosti. Tolik „černých královen“ v jedné jediné pevnosti?
Není divu, že nejvíce pak utrpěla pověst té třetí, české královny Barbory Celjské. Černé barvy bylo už prostě ve zdech Medvedgradu moc, co říkáte?!
