Vypadá jako pohádkový skotský hrad, ale po staletí kolem něj krouží příběh, který má mnohem temnější nádech. V Glamis má existovat tajná místnost a v ní člověk, kterého rodina ukrývá před světem.

Podle jedné verze jde o znetvořeného dědice, podle jiné o vězně zavřeného v dávných časech. Nikdo ho nemá spatřit. Jenže když se od legendy odhrnou vrstvy viktoriánských pověstí, objevuje se překvapivá otázka: je na ní vůbec něco skutečného?

Hrad Glamis má za sebou více než tisíc let historie a stojí na místě spojeném se skotskými králi. Oficiální historie hradu uvádí, že rod Lyonů získává Glamis ve 14. století. Tajemná místnost se ale do příběhu výrazně zapisuje až mnohem později.

Historické prameny skutečně zmiňují existenci skrytých prostor a tajného úkrytu. Problém nastává ve chvíli, kdy se k místnosti přidává její údajný obyvatel.

Od 19. století se šíří historka o člověku, který je údajně zavřený uvnitř a jehož existence se před veřejností zatajuje. Některé verze dokonce tvrdí, že jde o právoplatného dědice, který se narodil s těžkou tělesnou vadou.

Historik Mike Dash upozorňuje, že nejstarší zmínky o takzvaném „Monster of Glamis“ pocházejí až z 19. století, tedy dlouho po vzniku samotné tradice tajné místnosti.

Znetvořený dědic, nebo jen dokonalá legenda?

Příběh postupně získává stále děsivější podobu. Tajemného obyvatele údajně drží stranou od lidí, někdy dokonce celý život. Objevují se historky o podivných stínech na hradbách, tajných chodbách a návštěvnících, kteří prý zahlédnou něco, co vidět neměli.

Jedna z teorií později spojuje legendu s Thomasem Lyonem-Bowesem, dítětem narozeným roku 1821, jehož záznam uvádí narození i úmrtí ve stejný den.

Právě tato stručná historická poznámka se stává živnou půdou pro teorii, že dítě ve skutečnosti nezemřelo a rodina ho ukryla. Jenže žádný spolehlivý důkaz, že přežívá a je vězněno v Glamis, neexistuje. Historikové proto zacházejí s touto verzí velmi opatrně.

Dash upozorňuje také na pozoruhodnou skutečnost: slavná představa „netvora“ se objevuje až poměrně pozdě, zatímco starší příběhy o tajné místnosti mají jiné motivy.

Nejzajímavější možnost? Tajemství možná neexistuje

Příběh se v tuto chvíli láme. Někteří návštěvníci v 19. století berou záhadu smrtelně vážně a pokoušejí se zjistit, kde místnost je. Jiní už tehdy tuší, že se kolem hradu vytváří legenda.

David Lindsay (1871-1940), 27. hrabě z Crawfordu, si po návštěvě Glamis v roce 1905 zapisuje pozoruhodný názor: rodina podle něj o duších a záhadách ochotně vypráví příběhy přizpůsobené jednotlivým hostům.

Jeho vlastní závěr je ještě provokativnější – tajemstvím má být jednoduše to, že žádné tajemství neexistuje. To ovšem neznamená, že všechny historky vznikají z ničeho.

Glamis skutečně ukrývá staré stavební prostory a hradní historie je plná skutečných dramat, například popravy Lady Janet Douglasové v 16. století. Z vědeckého a historického hlediska ale zatím nemáme důkaz o celoživotně vězněném „netvorovi“.

Největší záhada Glamis tak možná nespočívá v tom, koho hrad ukrývá, ale v tom, proč mu lidé po generace přisuzují tajemství, které nikdo nedokáže spolehlivě prokázat.