Román Aloise Jiráska o osudech fiktivního vlastence Františka Ladislava Věka, kupce z Dobrušky, čerpal ze skutečných životopisných reálií Františka Vladislava Heka (1769-1847). Literární postava i její skutečný obraz mají jedno společné – město Dobrušku.
Mystifikace Jiráskova F. L. Věka byla tak působivá a propracovaná, že literární postava zcela upozadila skutečného F. V. Heka. Zatímco o literární postavě buditele Věka máme díky invenci pečlivého spisovatele množství detailních informací, o skutečném Hekovi je faktografie poskrovnu.
Pokračování této mystifikace najdeme v současnosti i v Dobrušce, která si oba stále připomíná: F. V. Heka jeho rodným domkem a F. L. Věka sochou na dobrušském náměstí.
Socha F. L. Věka
Do třetice najdeme mystifikaci, i když jiného rázu, i ve zmíněném sochařském díle, které od roku 1962 stojí na dobrušském náměstí v blízkosti historického objektu radnice. Socha je věnována Františku Ladislavu Věkovi. Jde o literární postavu, autor tak mohl popustit uzdu fantazii.
To, čím socha vnímavého pozorovatele překvapí, jsou velmi jemné, oduševnělé rysy její tváře. Spíše tvář ženy, napadne vás. Nejste daleko od pravdy…
Modelem pro tvář byla žena
Ztvárnění sochy F. L. Věka na dobrušském náměstí bylo svěřeno akademickému sochaři Josefu Adámkovi (1927-2000). Odhalení díla bylo velkou společenskou událostí. Jemné rysy Věkovi tváře neušly pozornosti místních i turistů. Tvář muže nebo tvář ženy?
Záhada je vysvětlována tím, že sochař měl pro tvář vlasteneckého buditele živý model – tvář tehdy populární písňové textařky a později i vystudované psycholožky Hany Čihákové (1943-2005). V době odhalení sochy jí bylo 19 let.
