Muž jménem Josef Kielbasa měl být jedním z Čechů, kteří se v roce 1912 plavili na Titaniku. Během zkázy legendárního parníku se prý dostal do záchranného člunu, který patřil kapitánovi Edwardu J. Smithovi. Tím si údajně zachránil život. Dokazuje jeho svědectví, že zesnulý kapitán měl vlastní plán útěku?

Titanic vyráží na svou první a zároveň poslední cestu z anglického Southamptonu do amerického New Yorku dne 10. dubna roku 1912. V té době ještě neexistují samostatné české země, a proto je každý Čech na soupisu cestujících uvedený jako obyvatel Rakouska-Uherska.

Podle některých zdrojů je takových lidí na palubě přibližně 50. Snad nejslavnějšíz nich je Josef Kielbasa, který o sobě později tvrdí, že ztroskotání parníku nejenže přežil, ale dokonce připravil o místo ve člunu samotného kapitána Edwarda J. Smitha (1850–1912)!

Chtěl snad kapitán opustit loď? A byl Kielbasa nakonec umlčen?

Popsal havárii

Na palubu Titaniku nastupuje Kielbasa podle svých slov ve věku 16 let a pracuje na něm jako pomocný číšník. V Americe chce údajně navštívit svého bratra Ondřeje. „Vybaloval jsem sklo, porcelán.

Zkrátka jsem měl práce před vyplutím ažaž. A 10. dubna, byla to středa, ve tři hodiny odpoledne jsme vyjeli,“ vzpomíná Kielbasa. Jenže Titanic do místa svého určení nikdy nedorazil.

Čtyři dny po svém vyplutí se totiž srazil s ledovcem, který v jeho pravém boku způsobil trhlinu o délce 90 metrů. Na osudovou událost vzpomíná i Kielbasa: „Byla mlhavá noc ze 14. na 15. dubna. Náhle jsem ucítil tupý náraz. Po chvilce někdo křičí:

„Loď narazila na ledovec!“ Kielbasa se od telegrafisty Philipa Alberta dozví, že dostal rozkaz vysílat SOS. Český pasažér zanechá veškeré práce a vydá se na horní palubu Titaniku.

Proč není na seznamu?

„Každý chtěl do záchranného člunu. Pomáhali jsme do nich ženám a dětem. Kapela hrála anglickou hymnu a píseň Blíž k tobě, bože můj, jen k tobě, blíž,“ říká Kielbasa.

Později popisuje, že byl toho večera stržen davem do jednoho záchranného člunu, který byl údajně připravený pro kapitána a jeho nejbližší důstojníky.

V bezpečí na pevnině pak Kielbasa poskytne rozhovor novinářům.„Po výslechu v přístavu nás poslali šupem do Ostravy. Doma jsem chodil pár týdnů jako bez duše.

Když mně po první světové válce bratr Ondřej poslal lodní lístek, abych přijel do Ameriky za ním, zůstal jsem doma. Pak jsem 33 roků dělal havířinu,“ uvádí Kielbasa.

Český pasažér si prý nikdy nepřestal vyčítat, že připravil kapitána o místo v jeho záchranném člunu. Problémem však zůstává fakt, že Kielbasovo jméno nefiguruje v žádném seznamu posádky. Telegrafista, o kterém se český pasažér zmiňoval, se navíc jmenoval jinak. Byl to John George Phillips (1887–1912).

Vymazané záznamy?

V současné době se většina badatelů kloní k variantě, že si Kielbasa celý příběh vymyslel. Proč by lhal? Zřejmě aby získal slávu. Možnost, že mluvil pravdu, však vyloučit nelze. Záznamy o jeho pobytu na Titaniku totiž mohly být záměrně vymazány.

Snad aby nevyšlo najevo, že kapitán plánoval cestu záchranným člunem v situaci, kdy jich byl na Titaniku dramatický nedostatek. Většina lidí předpokládá, že Edward J. Smith se choval podle námořnického pravidla „kapitán opouští loď jako poslední“.

Snažil se snad někdo uchránit jeho dobrou pověst i za cenu lží? „Nemyslím si, že je to příliš pravděpodobné. Po katastrofě Titaniku se ve světě zkrátka našla spousta lidi, kteří se nějakým způsobem chtěli zviditelnit.

A Češi nebyli výjimkou,“ řekl ENIGMĚ na výstavě o Titaniku v Praze-Letňanech český odborník Ondřej Vrkoč. Budeme někdy definitivně vědět, zda Josef Kielbasa na palubě potopeného parníku v dubnu roku 1912 skutečně byl?