Je hlubší, než je Mount Everest vysoký, vládne v něm věčná tma a tlak přesahuje tisícinásobek hodnoty u mořské hladiny. Mariánský příkop přesto není mrtvou pustinou.

V jeho nejhlubší části žijí podivuhodní tvorové, hydrofony zachycují znepokojivé zvuky a každé nové měření trochu mění odpověď na zdánlivě prostou otázku: Jak hluboké je nejhlubší místo Země?

Na západě Tichého oceánu se mořské dno propadá do dlouhého oblouku, který vzniká podsouváním Pacifické desky pod desku Filipínského moře.

Nejhlubší prohlubeň dostala jméno Challenger Deep podle britské lodi HMS Challenger, jejíž posádka zde roku 1875 provedla první měření. Od té doby se k temnému dnu spustilo jen několik lidí a přístrojů.

Často se uvádí hloubka příkopu přibližně 11 kilometrů, přesný údaj však závisí na místě, metodě i opravách měření. Moderní sonarové mapování a ponory ukázaly, že Challenger Deep tvoří několik samostatných pánví.

Studie založená na ponorech z roku 2020 stanovila nejhlubší bod na 10 935 metrů pod hladinou, zatímco jiná měření dospěla k nepatrně odlišným hodnotám. Dno navíc není nehybné: leží v aktivní tektonické oblasti a jeho tvar se může měnit.

Dostali se na dno

Dne 23. ledna 1960 dosedli na dno Švýcar Jacques Piccard a Američan Don Walsh v batyskafu Trieste. Během sestupu zaslechli hlasitou ránu: vnější okno popraskalo, tlaková kabina však vydržela.

Posádka na dně pobyla asi dvacet minut a pozorovala rozvířený sediment. Další člověk se sem vrátil až roku 2012, kdy filmový režisér James Cameron uskutečnil první sólový ponor.

I moderní stroje ale prozkoumaly jen nepatrný zlomek propasti, což dává proctor pro záhady.

Na dně Challenger Deep téměř nepochybně žijí drobní korýši, mořské okurky, jednobuněčné xenofyofory a mikrobi využívající organickou hmotu, která pomalu klesá z povrchu. Sediment navíc obsahuje překvapivě aktivní mikrobiální společenstva.

Jenže je to opravdu všechno? Co když se tam ukrývají i tvorové mnohem větší a tajemnější?

Tajemství v hlubinách

Badatelé přisuzují příkopu přežívajícího megalodona, obří hlavonožce i tvory, které před lidmi ukrývá tlak a tma. Pro takové obry ale chybí těla, genetické stopy i spolehlivé záznamy.

Megalodon navíc vyhynul před miliony let a velký aktivní predátor by v potravně chudé hlubině jen obtížně přežíval. Tedy pokud nefunguje nějaký úplně jiným a nám dnes neznámým způsobem. Ani to podle některých badatelů nelze zcela vyloučit.

Příkop bývá v každém případě líčen jako dokonale tiché místo, i když ani to není rozhodně přesné. Hydrofon, který americká NOAA spustila do hloubky téměř 11 kilometrů, zachytil zemětřesení, vzdálené lodní šrouby, aktivní sonar, zpěv kosticovců i hukot tajfunu.

K nejpodivnějším nahrávkám západního Pacifiku patřil kovově znějící zvuk, jehož části připomínaly elektronické skřípění. Vědci jej po letech spojili s velrybami, pochybnosti však stale trvají. Co všechno se může skrývat v takové hloubce?