Malý chlapec vylézá z vany, ještě v županu běží do obývacího pokoje a pouští televizi. Dávají zprávy a chvíli se neděje nic zvláštního. Dokud se moderátor neobrátí přímo na něj a neosloví ho. Chlapec sebou škubne úlekem.

Obraz přeskakuje a moderátor opakuje stále dokola: „Ahoj.“ Je to nějaká noční můra? Nebo skutečnost? Poznat pravdu je těžší, než se zdá…

Strašidelný zážitek malého Chrise C., žijícího v New Yorku, zcela ochromí. Chlapec zavolá na mámu, ale když přiběhne, televize je zase normální a moderátor předčítá zprávy. To, co Chris prožil, byla zřejmě jeho první spánková paralýza.

Jde o stav mezi spánkem a bděním, kdy si mozek uvědomuje realitu jen částečně. Nedokáže ji ještě odlišit od snu a vlastního podvědomí. Člověk je navíc paralyzovaný a cítí se, jako kdyby byl téměř úplně ochrnutý.

Je ale možné, aby Chris po příchodu z koupelny tak rychle a nečekaně usnul? Nebo jde ve spánkové paralýze o něco víc? O něco, co na nás dosáhne i během doby, kdy jsme vzhůru?

Mrazivá fakta

Lidé trpící paralýzou ji přirovnávají k situaci, kdy by se člověk probudil mrtvý v hrobě – mysl funguje, ale tělo se nemůže ani hnout. Nejčastěji ji mají studenti a psychicky nemocní lidé.

Čím méně spíte a čím více se přepínáte, tím větší je pravděpodobnost, že ji zažijete na vlastní kůži. Zmínky o stavech připomínajících spánkovou paralýzu nacházíme ve staletí starých textech, nejde tak o žádný novodobý jev.

Ani odborníci netuší, proč se spánková paralýza děje, co ji způsobuje a jak se proti ní účinně bránit. Nemůžete se z ní dokázat sami probudit, musíte to přečkat, dokud neskončí sama od sebe.