Skip to content

Tajemství Velikonočního ostrova: Podařilo se ho konečně odhalit?

„Země na obzoru!“ zní 5. dubna 1722 ze strážního koše holandské lodi Arend. Všeobecné nadšení je pochopitelné: námořníci už příliš dlouhou dobu sledovali pouze nekonečnou hladinu moře. Jaká neuvěřitelná tajemství nově objevený ostrov skrývá, to posádka vedená admirálem Jakobem Roggeveenem zpočátku netuší. Pevnina ale hned dostává jméno. Slaví se právě Boží hod Velikonoční, a tak je od té doby na mapách jižní části Tichého oceánu zakreslen právě Velikonoční ostrov.

Postupem času začínají Evropané zkoumat obří kamenné sochy, lemující celý ostrov. Proč je vlastně domorodci vytvářeli? Měly opravdu magickou moc, jak obyvatelé ostrova věří? Souvisí s nimi nějak tajemné písmo rongorongo, které se dodnes nepodařilo rozluštit? Jaká tajemství před námi skrývají dřevěné tabulky pokryté neznámými symboly? Velikonoční ostrov je natolik izolovaným územím, že další záhadou je, jak se na něj původní obyvatelé dostali. Vědci jsou si téměř jisti, že (alespoň někteří z nich) dorazili někdy v 6. či 7. století z Markézských ostrovů vzdálených asi 3000 kilometrů. Vycházejí přitom z výsledků radiokarbonového datování nejstarších místních archeologických lokalit a testů DNA, která dosvědčují příbuznost zdejších obyvatel s Polynésany z Markéz. Proč se ale kdysi Polynésané vydávají nazdařbůh tisíce kilometrů rozbouřenými vodami Pacifiku? Nebo snad vědí, kterým směrem leží zanedbatelný kousek země, který je na primitivních plavidlech bez navigačních přístrojů tak snadné minout? Proč jim stálo za to podstoupit riziko daleké plavby na vratkých vorech či kanoích?

Sochy na ostrově jsou opravdu majestátní

VELKÝ PUPEK SVĚTA

Podle místní legendy vysílá v dávných a dávných dobách velký král HOTU MATU na moře výpravu, která má nalézt novou zemi. Průzkumníkům se po strastiplné cestě konečně podaří objevit vytoužený ostrov, na který se pak sám král i jeho lid přestěhuje. Království se v těch dobách přemisťuje docela snadno – celkem dorazí do země zaslíbené 50 lidí ve dvou kanoích. Vylodí se v zátoce Anakena a nový domov nazývají Rapa Nui, což v jazyce poddaných krále Hotu Matua znamená Velká země. Používají ale ještě jedno označení, které dokládá hrdost domorodců na svou vlast – Te Pito o Te Henua v překladu znamená Pupek světa. Dodnes asi existují národy, které by tak svou zemi s velkou chutí pojmenovaly, kdyby jim v tom nebránil ostych…

ODKUD PŘICHÁZÍ KONKURENTI?

S původem obyvatel Velikonočního ostrova je to ještě trochu složitější. Když zde v roce 1774 kotví proslulý kapitán JAMES COOK, zjišťuje, že domorodci přesně uvádějí, že král Hotu Matu přivedl svůj lid na Rapa Nui před dvaadvaceti generacemi. Vůbec ale netuší, odkud… A už admirál ROGGEVEEN si udiveně zapisuje do lodního deníku, že ostrov obývají lidé dvou odlišných ras. Musí to být ale velká náhoda, aby se na opuštěném ostrůvku uprostřed oceánu daleko od všech obydlených končin sešli kolonisté z různých konců světa! Jak se ale zdá, osadníci ze západu, z Markézských ostrovů, opravdu nejsou jediní, kdo na Rapa Nui dorazili. Mají i nebezpečné konkurenty z východu? Kdo nakonec zvítězil a ovládl ostrov?

James Cook

MOHOU TO DOKÁZAT?

Norský badatel THOR HEYERDAHL (1914 – 2002) předkládá vědeckému světu teorii, podle níž se Velikonoční ostrov stal také domovem kolonistů z Jižní Ameriky. K tomuto názoru jej přivádí podobnost soch, které se na ostrově zachovaly, s vizáží příslušníků některých jihoamerických národů. I další Heyerdahlovy argumenty jsou přesvědčivé: na ostrově se například odnepaměti pěstují sladké brambory, které pocházejí z amazonské oblasti. Je velice nepravděpodobné, že by sem semena zavál na tak obrovskou vzdálenost vítr, a museli je tedy s sebou přivézt lidé. Podle staré incké legendy bůh slunce Virakoča z neznámých důvodů opouští s věrnými poddanými své království v Peru a vydává se po moři na západ. Zakládá se stará pověst na pravdě? Mohou dávní Inkové něco takového zvládnout? Veškeré pochybnosti o možném příchodu druhé rasy na ostrov vyvrací norský dobrodruh po svém: vzdálenost mezi pobřežím Jižní Ameriky a Polynésií překonává v roce 1947 na voru KonTiki zhotoveném z balzových kmenů tisíce let starou technologií. Nemůže dokázat, že Jihoameričané na Rapa Nui opravdu dorazili. Ale jisté je, že se jim to mohlo podařit.

Thor Heyerdahl

ŠLO O KRVELAČNÉ KANIBALY?

Soužití dvou ras na tak malém prostoru se samozřejmě v minulosti neobejde bez komplikací. Historikové jsou přesvědčeni, že na ostrově dochází k mnoha válkám, v nichž mezi sebou bojují „dlouhouší“, vyspělejší příchozí z Jižní Ameriky, a „krátkouší“ obyvatelé polynéského původu. Válka se s největší pravděpodobností vede o dřevo: na ostrově začínají docházet stromy, není z čeho vyrábět čluny, a rybolov je přitom základem zdejší obživy. Podle legendy si v dobách hladomoru oba znepřátelené kmeny dokonce kradou ženy a děti a pojídají je. Žili na Velikonočním ostrově opravdu kanibalové? Tuto teorii nepřímo potvrzují záznamy zmíněného Jamese Cooka. Ten zde nachází 600 až 700 mužů a pouze 30 žen…

OHNIVÉ BOHOSLUŽBY

Symbolem Velikonočního ostrova jsou obří sochy zvané moai. Jejich první verze na ostrově vznikají už od počátku osídlení; jsou vyrobeny z čediče nebo struskovité lávy a zobrazují klečící postavy. Teprve kolem roku 1100 získávají sochy podobu, kterou dnes obdivuje celý svět: gigantické postavy bez nohou prohnuté v zádech, se štíhlýma rukama sepjatýma před břichem. Mají výrazné nadočnicové oblouky a dlouhé uši, zatímco oči většinou chybějí. Obyvatelé Rapa Nui se v tesání moai neustále zdokonalují a vytvářejí stále větší a větší exempláře. Proč vlastně obyvatelé nehostinného Velikonočního ostrova, kteří mají plné ruce práce, aby si zajistili obživu, věnují tolik drahocenného času výrobě monumentálních uměleckých děl? Sochy pro ně jistě mají zásadní význam; už admirál Roggeveen si zapisuje do lodního deníku, že domorodci před nimi zapalují ohně a posedávají kolem se zbožně skloněnými hlavami.

K ČEMU SOCHY SLOUŽILY?

Dodnes se nikomu nedaří přesvědčivě vysvětlit, k čemu měly sochy vlastně sloužit. Snad představují kmenové náčelníky či krále, kteří po smrti vstoupili mezi bohy a stali se tak předmětem uctívání. V celé Polynésii hraje významnou úlohu kult předků, kteří jsou obdařeni magickou silou mana a s její pomocí ochraňují žijící příbuzné. Možná ale mají pravdu ti, podle nichž si významní členové zdejší komunity vlastní sochu sami objednávají. Sochy prý mají nejen připomínat jejich zásluhy, ale také mají střežit pohřební komory a přivolávat dobrou úrodu. Podle dalších teorií hlídají sochy ostrov před útokem z oceánu. Proč ale potom téměř všechny hledí do vnitrozemí a k moři jsou otočeny zády? Na Velikonočním ostrově dnes najdeme kolem tisícovky moai, ne všechny ale ve vztyčené poloze. Mnohé ze soch se stávají obětí již zmíněné války dvou ostrovních ras, při níž si znepřátelené strany vzájemně svrhávají posvátné skulptury. Mnoho škody nadělá také vlna tsunami, která Rapa Nui postihuje v roce 1960.

ODVÁŽNÝ POHLED NA MOŘE

Posvátné sochy moai nemohou stát na libovolně zvoleném místě. Domorodci pro ně pečlivě připravují speciální obřadní plošiny zvané ahu, kterých se dodnes především na pobřeží dochovalo na 300. Zadní kolmá stěna ahu je tvořena z mohutných kamenných bloků, zatímco šikmá přední strana obrácená do vnitrozemí je posázena balvany. Největší z ahu leží na východní části ostrova, nese jméno AhuTongariki a stojí na ní 15 soch. Nejslavnější plošinu ale najdeme na svahu sopky Maunga Terevaka. Obsahuje pouze 7 soch, ale na první pohled je na nich něco zvláštního: všechny stojí v jedné řadě jako fotbalisté ve zdi a dívají se k moři. Proč právě tato sedmička porušuje tradici a místo do vnitrozemí odvážně hledí vstříc oceánu? Mají kamenní hlídači varovat před připlouvajícím nepřítelem, nebo jsou čestnou stráží očekávající příchod významného hosta, či dokonce boha? Podle jedné z legend je tato skupina soch připomínkou legendárních průzkumníků, kteří pro lid krále Hotu Matua objevili ostrov. Navždy prý mají hledět tam, odkud objevitelé připluli…

Význam písma rongorongo není doposud znám. Zápisy na dřevě nebo na kamenech poněkud připomínají posloupné vyobrazení jednotlivých událostí tehdejší doby…

HŮL PROMLUVILA

Monumentální sochy moai nejsou ale jedinou záhadou Velikonočního ostrova. Možná ještě větší tajemství pro současnou vědu představuje prastaré domorodé písmo, jediné písmo, které se zrodilo mezi národy v Pacifiku. Původní obyvaelé Rapa Nui totiž vytvořili zcela originální psanou podobu jazyka, kterou se do dnešní doby nepodařilo zcela rozluštit. Jak se ve světě prostých Polynésanů mohlo zrodit písmo, které úspěšně odolává nejskvělejším mozkům západní civilizace a nejmodernějším počítačovým programům? Jeden z prvních misionářů na Velikonočním ostrově, otec GASPARD ZUMBOHN, dostává od domorodců v roce 1868 neobvyklý dar: zdánlivě obyčejný kus dřeva dlouhý 43 centimetrů a široký 16 centimetrů. Destička je ale pokryta podivnými znaky. Zumbohn rychle chápe cenu této památky a při nejbližší příležitosti ji posílá svému nadřízenému – tahitskému biskupovi. Do světa se tak vydává první z takzvaných kohau neboli mluvících holí, na níž se zachovalo domorodé písmo rongorongo.

HRAJE SI NA CHYTRÉHO

Biskup TEPANO JAUSSEN se okamžitě nadchne pro novou záhadu a pouští se do pokusů o rozluštění tajemného písma. Mezi Tahiťany objevuje mladíka jménem METORO, který prohlašuje, že prastaré písmo umí číst. Demonstrace jeho schopností ale není příliš přesvědčivá: mladík text opravdu reprodukuje – k biskupovu překvapení má jeho interpretace mnohem blíže ke zpěvu než ke čtení – ale ukazuje se, že vlastně vůbec nedokáže vyložit smysl jednotlivých znaků. Zřejmě zná pouze význam předloženého textu jako celku. Biskupova práce přesto přináší ovoce: daří se mu objevit deset dalších tabulek a od domorodců vyzvědět cenné informace o písmu rongorongo. Další pokusy o vyluštění jsou už záležitostí jeho následovníků.

JEDNOČLENNÁ UMĚLECKÁ POROTA

Je možné, že ani v dávné minulosti nebyla znalost písma rongorongo samozřejmostí? Toto posvátné umění je prý vyhrazeno vyvoleným, kterým se říká tangata. Stát se jimi smějí pouze nejvyšší představitelé jednotlivých kmenů a zasedání všech zasvěcenců o každém úplňku řídí sám král. Jednou za rok potom svolává shromáždění všech tangata do posvátné zátoky Anakena. Koná se zde velká soutěž v přednesu – každý z účastníků přináší svou tabulku a veřejně předčítá její text. Sebemenší chyba se setkává s posměchem a neúspěšní recitátoři jsou s ostudou vyvedeni za ucho. Proti takovému rozhodnutí není odvolání – vždyť předsedou poroty a zároveň jediným jejím členem není nikdo jiný než panovník.

SPALTE DÍLO ĎÁBLOVO!

Píše se rok 1862 a poklidný ostrov Rapa Nui se náhle mění v peklo. Pobřeží se halí do závoje kouře ze střelného prachu, odevšad zaznívá křik a zoufalý pláč. Přeplněné lodi unášejí 1400 zoufalých domorodců a na pláži zůstávají ležet těla těch, kdo se odvážili postavit nájezdníkům. V Peru bylo právě zrušeno otroctví a majitelé místních dolů se vydali na lov levných „dobrovolníků“ do Polynésie. V době, kdy otec Gaspard zkoumá první záhadnou dřevěnou destičku, je tak už možné čtení písma rongorongo značně ztíženo. Přežil peruánskou genocidu někdo z tehdejších tangata? Domů se vrací jen několik desítek šťastlivců, kteří se ale pro Rapa Nui stávají další pohromou: z Peru totiž s sebou přinášejí neštovice, jimž postupně padne za oběť téměř veškerá populace ostrova. Na osudu unikátního písma se ovšem neblaze podepisují i křesťanští misionáři, následovníci osvíceného otce Gasparda. Ti prohlašují pohanské tabulky za dílo ďáblovo a nechávají spálit všechny, které najdou. Z čeho vlastně mají obavy? Každopádně do dnešních časů se tak zachovalo pouze 21 kohau…


Největší kamenickou dílnou ostrova je lom ve strmé jihovýchodní stěně vyhaslé sopky Rano Raraku. Dodnes zde můžeme nalézt téměř 400 soch v různém stadiu dokončení.

FOTOGRAFIE PŘECE NENÍ HŘÍCH

Úsilí o rozluštění záhadného písma rongorongo nepolevuje. V 80. letech 19. století přichází americký amatérský badatel WILLIAM THOMSON, kterému se daří malý zázrak: nachází člověka, který prý ještě prastaré umění ovládá. Stařec jménem URE VAE IKO bohužel přijal křesťanství, a dlouho proto odolává Thomsonovým prosbám o přečtení ďábelských tabulek. Nakonec se Američan uchyluje ke lsti – ukazuje domorodci fotografii nápisu a přesvědčuje ho, že pouhý obrázek je neškodný a není tedy hřích text přečíst. I tentokrát se ale bohužel opakuje situace, kterou už poznal Thomsonův předchůdce: ani Ure nezná jednotlivé znaky a tlumočí zpaměti obsah tabulky, který zřejmě slyšel v dobách, kdy žil na dvoře samotného krále.

ROZLUŠTĚNÍ SI VZAL NA VĚČNOST

Svého pamětníka objevuje i anglická etnografka SCORESBY ROUTLEDGE, která začíná zkoumat rongorongo v roce 1914. Muž jménem TOMENICA je zřejmě opravdu posledním tangata v historii Velikonočního ostrova. Tomenica však trpí malomocenstvím a zbývá mu několik posledních dní života. Napíše na papír jen několik řádek textu, avšak klíč k překladu už před smrtí nepřipojí… Nestihne to, nebo ho také nezná? Na mírný pokrok v luštění záhadného písma si svět musí počkat další půlstoletí. Po důkladné katalogizaci všech dochovaných textů vědci docházejí k názoru, že písmo se skládá ze 120 základních znaků, z nichž je možné vytvořit až dva tisíce znaků složených. Má přitom každý více významů a záleží mimo jiné i na jeho barvě?

NSPIRACE HLEDANÁ V DLANI

Písmo rongorongo tedy prozatím rozluštit neumíme. Podobným tajemstvím ale zůstává zahalen i jeho vznik. Možná ho vytvořili už současníci krále Hotu Matua, ostatně podle legendy sám panovník přivezl do nové vlasti 1600 textů na banánových listech. Někteří badatelé se však domnívají, že rongorongo je ve skutečnosti mnohem mladší. Pokud bychom dali za pravdu jistým španělským pramenům, potom má na zrodu znakového písma na Rapa Nui největší zásluhu námořní kapitán FELIPE GONZÁLES DE HAEDO. Ten v roce 1770 připlouvá k ostrovu a prohlašuje ho za španělské území. Oficiální dokument o rozšíření držav KRÁLE KARLA III. Španělé podepisují svérázným způsobem: pod text oslavující nově získaný ostrov otiskují své dlaně namočené do inkoustu. Stejné cti se dostává i trojici nejstarších domorodců. Co když právě pohled na otisky obyvatele Velikonočního ostrova inspiroval k vytvoření originálního hieroglyfického písma?

AMOTANÁ DETEKTIVKA

Úsilí o rozluštění písma domorodců na Rapa Nui nekončí. Se zajímavou teorií přichází například současný americký lingvista STEVEN ROGER FISCHER, který tabulky považuje za báje o stvoření světa a zvířat. Usuzuje tak z frekvence opakování určitých symbolů na destičkách rongorongo, která je podobná počtu některých známých slov v zaznamenaných lidových písních vyprávějících o ptácích či rybách. Pochopili ale vědci moderní doby staré záznamy přesně? Opravdu se týkají pouze místních rituálů, nebo nám skrývají například tajemství soch moai? Záhady Velikonočního ostrova jsou vzájemně propojeny. Pokud jednou dokážeme rozluštit písmo rongorongo, možná se dozvíme, proč je tato drobná výspa země uprostřed nekonečného oceánu protkána gigantickými sochami a odkud vlastně přišli jejich tvůrci.

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...
Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...