Není na Moravě příliš mnoho míst, která by byla opředena takovým množstvím záhad, pověstí a legend, jako je tichá náhorní rovina Smolno, nacházející se severně od pramene řeky Odry.

Oblast, kterou již po staletí tvoří především hluboké lesy, je dnes spojována s přízraky, upíry a čarodějnicemi. Udělali si z těchto míst v dávných dobách své rejdiště?

S tichým rachotem poskakují kola malého vozu po kamenité stezce vinoucí se mezi stromy. Nezřídka musí urostlý muž na kozlíku zastavit koně a opatrně ho provést zrádným terénem, který ještě komplikuje tma zředěná bledým měsíčním světlem.

Výprava do hlubokých smolenských lesů je jako vždy obtížná, ale nutná. Oběšenec z Tovačovska, který na voze leží, musí být pohřben co nejdříve. Nesmí se tak ale stát na území žádné z obcí, protože by to přineslo strašlivou smůlu.

Zbývá jediné – odvézt ho na známé místo do lesů. Nepočetná výprava v čele s katem toho má za sebou hodně. Průjezd vesnicemi nebyl jednoduchý. Někde nechtěli katovi povolit průjezd, jinde mu nosili koláče, aby uspokojili ďábly, kteří cestují spolu s ním.

A teď se na tomhle pekelném místě zvedá vítr. A na horizontu něco přeběhlo. Kat by přísahal, že spatřil psa, kterému z tlamy šlehaly plameny. Přijme Smolno duši dalšího sebevraha? Nebo se z něj tentokrát kat živý nevrátí?

Pohřbívali tam sebevrahy

Někde v lesích mezi Lipníkem a Dřevohosticemi ve vojenském prostoru Libavá se má nacházet místo, kde se podle pověstí dějí paranormální jevy. Ještě ve 14. století šlo zřejmě o malou osadu nacházející se někde v blízkosti dnešního Velkého Újezdu.

V dalších desetiletích však z neznámých důvodů zanikla. Časem les pohltil vše až na hraničním kamenem označené místo, na kterém údajně stromy nerostou a kterému se i zvířata vyhýbají.

Po stovky let se traduje, že právě tam se nachází hřbitov plný hrobů bez křížů a náhrobků. Hřbitov, na který jsou po nocích odváženi ti, kteří nemohou být pohřbeni na žádném křesťanském obecním hřbitově.

Nejčastěji jde o sebevrahy, čas od času jsou to prý ale i ženy obviněné z čarodějnictví. Jenže to je teprve začátek celého vyprávění. Obchází tajemným Smolnem dodnes přízraky?

Démoni a čarodějnice

Přesná poloha tajemného pohřebiště je dnes nejasná. Zbyly po něm jen mnohé pověsti kolující dodnes v okolních obcích. Pověsti o pekelných démonech, stvůrách a přízracích, které tam hluboko v lesích řádí.

„Tu by se zvedl strašlivý vítr, stromy by přes cestu padaly a všeliké potvory, jimž oheň z tlamy sršel, se blížily k povozu. Na loukotě kol se zavěšovali všelicí duchové, jen povoz zbrzdit a zastavit, doprovod roztrhat,“ píše se v dobových materiálech.

Důvod má prý i to, že se tomu místu říká také hřbitov čarodějnic.

Není to jen kvůli údajnému pohřbívání žen údajně nadaných schopností používat černou magii, ale i kvůli příběhům o jejich sabatech, které měly na tomto místě vykonávat dávno předtím, než v 17. století proběhly na zámku Velké Losiny nechvalně známé čarodějnické procesy. Je snad toto místo zatíženo nějakou dávnou kletbou?

Duch zvoníka

Ať už se na Smolnu scházely čarodějnice, či nikoliv, jisté je, že dodnes má toto místo pověst lokality, na které není radno se zdržovat.

Mnozí lidé věří, že pokud se tam někdo i přes zákaz vstupu (dnes jde o vojenský areál) vypraví, může se dočkat skutečně děsivých paranormálních jevů. Někteří lidé tam prý uslyšeli smutný a naříkavý zvuk zvonu.

„Kdysi zde byl vídáván i zvoník se zsinalým obličejem, skelnýma očima, modrými rty a nehybným úsměvem. Odzvonil a rozplynul se jako pára nad hrncem,“ vypráví jednu ze zdejších pověstí moravský historik Josef Richter.

Výjimkou nejsou ale ani kvílivé a naříkavé zvuky trpících sebevrahů či nejrůznější stíny ploužící se potemnělým lesem. Ostatně kvůli všem těm jevům Smolnu někteří říkají český bermudský trojúhelník.

Vyskytuje se ve vojenském prostoru Libavá území, na kterém straší? Nebo jde v tomto případě pouze o obyčejné pověsti a lidový folklor?