Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mobily a já jsem jednoho večera chtěl zavolat svojí matce.

Šel jsem proto do telefonní budky. Držel jsem sluchátko asi čtyřicet centimetrů od sebe a vtom se to stalo.“ 

Mračna se v té době zahalila a v nastalé bouřce uhodil jeden blesk přes sluchátko přímo do Tonyho! „Byl jsem zmatený a rozhlížel jsem se kolem sebe. Na zemi jsem spatřil své vlastní tělo. Řekl jsem si: „A sakra jsem mrtvý.“ Obklopovalo mě modravě bílé světlo.

Přehnaly se kolem mě nejranější a nejposlednější okamžiky mého života. A pak PRÁSK! Byl jsem zase zpátky mezi živými,“ vzpomíná Cicoria. Do několika měsíců od incidentu v sobě objeví neuvěřitelné hudební schopnosti, které do té doby rozhodně neměl…

Snadná kariéra

Po zásahu bleskem putuje Cicoria do nemocnice, kde se nějakou dobu léčí. Následně se vrátí do práce a vypadá to, že vše bude jako dřív. Postupně ale začíná pociťovat čím dál silnější potřebu naslouchat klavírní hudbě.

Kupuje si nahrávky a začne si je také přehrávat na nově koupeném piánu. A to přesto, že v té době vůbec neumí noty! „Pak jsem začal slýchat hudbu také ve své hlavě.

Sílila někde v mém nitru a všechno, co jsem musel udělat, bylo, nechat ji proudit do svého vědomí. Je to jako frekvence, radiová stanice. Když se jí otevřu, přichází. Chci říct „sestupuje z nebes“, jak to vyjádřil Mozart,“ vysvětluje Cicoria.

Se svými skladbami vystoupí v několika amerických show a sklidí aplaus. Svého lékařského poslání se sice nikdy nevzdá, ale každou volnou chvíli vyplňuje hudbou. Skrýval se v něm talent už odmalička, aniž by to tušil, nebo mu nadání přinesl zásah bleskem?