Komunita židovského obyvatelstva v Praze se připomíná již z desátého století. Původně se soustřeďovali v místech pod Vyšehradem, ale později se usadili na Starém městě v oblasti dnes zvané Josefov.

Kromě jiných náležitostí si pochopitelně taková koncentrace vyžádala vlastní židovský hřbitov. Ten fungoval někdy od roku 1439.

Časem však byl jeho rozsah omezován okolní zástavbou. Podle náboženských tradic se nesmějí židovské hroby rušit a tak nezbývalo, než na staré hroby navážet novou vrstvu zeminy pro vznik dalších hrobů.

A tak v některých místech vzniklo až dvanáct hrobů nad sebou. Jedním z nejznámějších na hřbitově je náhrobek významné osobnosti pražské židovské obce, rabína Rabi Löwa. Ten také zasahoval při jedné významné události v Praze.

Tehdy postihla město epidemie moru, při které umíralo mnoho lidí. Tato skutečnost rabína velmi trápila. Jednou se mu zdálo, že na hřbitově po půl nad hroby tančí malé děti. Vypravil se proto v noci na hřbitov a skutečně takovou scénu zažil.

Podařilo se mu sebrat jednomu dítěti pohřební rubášek. Druhý den se duch malého dítěte objevil u rabína a žádal rubášek zpět. Ten mu ho vrátil výměnou za informaci, kdo za morovou ránu může.

Měly to být dvě cizoložné ženy, jménem Bella a Ella. Jejich způsob života se nelíbil Hospodinu a tak seslal na Prahu pohromu, při které také umíralo mnoho dětí. Löwe okamžitě obě ženy přísně potrestal, a morová rána ustoupila.

Po těchto ženštinách zůstalo v Praze jen pojmenování jedné ulice a to Bellesova. Samotný hřbitov svým tajemným zjevem se stal inspirací pro mnoho umělců.