V osadě indiánů planou ohně a ženy pálí posvátnou šalvěj. Jedno z místních dětí je nemocné. Medicinman se musí vydat do Spodního světa a najít tam lék. Nasazuje medvědí masku a obléká kožešinu. Začíná tančit do rytmu bubnů, napodobuje pohyby medvěda a krouží kolem ohně.

Přivolává kultovní zvíře, které mu pomůže na jeho cestě. Tančí snad celou věčnost a pak se hroutí na zem. Podařilo se mu najít lék?

Rituální tanec hraje v životě severoamerických indiánů nezastupitelnou roli. Kmenoví kouzelníci – medicinmani, se prý díky tanci dostávají do transu, který jim umožňuje komunikovat s duchy předků, kultovními zvířaty i Velkým duchem, jenž podle jejich mytologie stvořil svět.

V transu údajně duchovní tělo kouzelníka putuje na daleká místa, vstupuje do jiných světů a vidí nevídané věci. Obřadní tance se liší od kmene ke kmeni, od osady k osadě. Některé rysy však mají společné.

Jako hudební doprovod slouží nejčastěji bubny. Právě bubnování prý šamanům umožňuje dostat se do stavu transu, který je nejdůležitější součástí všech rituálů. K jeho navození používají kouzelníci nejen zvuk bubnů a tanec, ale někdy také rostlinné drogy.

Proč je vlastně trans pro indiánské medicinmany tak důležitý?

JINÉ SVĚTY, NEBO HALUCINACE?

Trans je v podstatě změněným stavem vědomí, který údajně otevírá průchod do duchovních světů. Podle indiánské mytologie existují tři světy – Spodní, Střední a Horní. Ve stavu transu prý může medicinman těmito světy putovat, hledat příčiny nemocí a jejich léky, nalézat řešení problémů svého kmene a radit se s duchy předků i Velkým duchem.

Častým doplňkem při rituálních tancích jsou i masky různých zvířat. Ty mají nositeli pomoci ztotožnit se s bytostí, kterou maska představuje. Maskou a napodobováním pohybů zvířete prý kouzelník vyvolává ducha kultovního zvířete.

Ten je považován za duchovního průvodce, který medicinmana chrání při jeho cestě. Nezkušeným cestovatelům prý totiž může hrozit šílenství, a dokonce i smrt! Mohou indiánští kouzelníci skutečně proniknout do jiných světů?

Nebo se jedná pouze o halucinace?

SEBEOBĚTOVÁNÍ VE JMÉNU SLUNCE

Obřadní tance však neprovádějí pouze medicinmani. Existují i skupinové rituální tance, které se tančí při slavnostech. Tím nejslavnějším je bezesporu Sluneční tanec. Slavnost Slunce se koná většinou v létě a probíhá prakticky u všech kmenů Severní Ameriky.

Obvykle trvá čtyři dny a tanečníci celou dobu tančí na prudkém slunci bez potravy a doušku vody. Vyvrcholením je pak často rituální sebeobětování některých tanečníků… Při rituálním sebeobětování prý sice nedochází ke ztrátám na životech, ale i tak je velice bolestivé.

Tanečníkům jsou nožem nařezávány svaly a poté probodávány dřevěnými jehlicemi, nebo medvědími či orlími drápy. Na nich jsou připevněny kožené řemínky a ty jsou přivázány k vrcholu posvátného stromu uprostřed tanečního prostranství.

Účastníci rituálu v taneční extázi napínají řemínky tak dlouho, dokud se jehlice nevytrhnou z masa a neprotrhnou svaly. Existují však i drastičtější metody – někdy jsou tanečníci vytaženi do výšky a váhu jejich těla drží jen jehlice zapíchnuté do svalů.

Muži visí tak dlouho na prudkém slunci, dokud se svaly neprotrhnou. To někdy trvá i déle než hodinu. Jaký je smysl tohoto trýznění?

NÁHODA, NEBO TAJEMNÁ SÍLA?

Podle indiánských stařešinů je obětování vlastního masa a krve projevením úcty matce Zemi a stvořiteli – Velkému duchu. Indiáni tak prý děkují za všechny dary, které od přírody dostávají. Je však zároveň také prosbou za další úspěšný rok.

Při rituálních tanečních slavnostech navíc často dochází k podivuhodným událostem, třeba zázračnému vyléčení. Mnohdy jsou na místo rituálu přineseni na smrt nemocní lidé, kteří údajně po skončení slavnosti odcházejí vyléčeni.

Mají rituální tance nějakou tajemnou moc, kterou se dosud vědě nedaří vysvětlit?

Autor článku: Lenka Kabeláčová