Skip to content

Thaipusam: Zasvěcení plné bolesti a utrpení

Krev. A bolest. Strašlivá, a přesto osvobozující. Propíchané tváře, jehly zaražené skrz jazyk. Háky s barevnými šňůrami zasekané v zádech. Nejde o šílenou vizi úchylného tyrana, ale o jeden z hinduistických svátků – Thaipusam.

Proniknutí k podstatě věci skrze bolest není na světě ničím neobvyklým. Pokud zkoumáme lidské dějiny a mystické rituály, nalezneme řadu dalších podobných obřadů, při nichž teče krev. Tamilové slaví Thaipusam jako svátek prosperity a sebeobětováním přinášejí svým bohům oběti.

A právě kvůli přílišné brutalitě je svátek v Indii zakázaný a s průvody se lze setkat jen v sousedních zemích, zejména v Malajsii nebo Singapuru.

Krvavý průvod

Svátek pro sebeobětovače začíná již ráno, kdy jsou během náboženského rituálu propícháni jehlicemi nebo ověšeni háčky. Dostávají se do tranzu, takže se toto většinou obejde i bez krve. Jiní si nechají právě propíchnout tváře i jazyk, další táhnou alegorické vozy na hácích zasekaných do zad.

A to včetně dětí. Vše pak provází tanec u svatostánků a několik kilometrů dlouhá cesta. Cíl cesty je u chrámu, kde jsou odevzdány další obětiny, háky odborně odstraněny a rány posypány posvátným popelem.

Na rok je zase zajištěna přízeň bohů…

Troufli byste si na podobný výstřelek i vy?
Šavle a biče

V roce 680 v bitvě umírá Husajn ibn Alí (asi 626–680), vnuk proroka Mohammeda (570–632). Stojí proti obrovské přesile a nakonec umírá rozsekán šavlemi. Tuto událost připomíná Ašura, který je pro šíitskou větev islámu svátkem plným krve a bolesti.

Sebeobětováním se pokoušejí zbavit viny za to, že nikdo z jejich lidí nestál Husajnovi po boku. Dochází k bičování, sekání a řezání. Krev teče skutečně proudem, a to nejenom u dospělých, ale i u dětí.

Mladíci v bílém šatu jsou potřísněni od hlavy až k patě, malí chlapci odcházejí s jizvami na čele a polonazí muži si zasekávají do zad obrovské železné hroty. Centrum tohoto svátku je v irácké Karbale, kde se vystřídají až dva miliony poutníků!

Svátek pro všechny hinduisty.
Ve stopách Ježíšových

Ani třetí největší náboženství, křesťanství, není ušetřeno krve. Během velikonočních svátků, které jsou připomínkou ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, se mnozí věřící na Filipínách pokoušejí přiblížit utrpění svého spasitele.

A bolestí se vykoupit ze všech hříchů. Filipínci se totiž nechávají přibít na kříž. Muži, oblečení v odění římských vojáků, probijí hřeby dlaně i nohy a následně kříž vztyčí k nebi. Ukřižovaní věří, že díky bolesti Bůh vyslyší jejich modlitby a že pomůže jim i jejich blízkým.

Pocházíme z jednoho kmene?

Motiv sebeobětování, který se vyskytuje po celém světě, prolitá krev, která má uspokojit bohy. Bolest, která má dotyčného přiblížit ke stavu osvícení. Je jedno, v co dotyčný věří, princip je stejný. Nabízí se možnost, že univerzálním receptem k nalezení vesmírné rovnováhy muže být právě bolest, jen matoucí pocit, jak se o ní někteří vyjadřují.

Překonání vlastního já, pohled od druhého světa. Co vidí lidé, které oslepí bolest? Během rituálů se mnozí usmívají a radují, zaplavuje je euforie a nadšení. Jsou spojeni s „druhým světem“?

Miloslav Linc

Foto: PX FUEL
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky magie Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články