Ruský herec Andrej Sokolov měl se svým otcem cestovat letadlem. Herce však z nějakého zcela nepochopitelného důvodu trápil velmi špatný pocit z této nadcházející cesty. Snažil se rodiči cestu rozmluvit, avšak otec o jejím zrušení nechtěl ani slyšet.

Andrej se tedy nakonec rozhodl podvádět a cestou na letiště otci řekl, že zapomněl zamknout vchodové dveře. Vrátili se – a let zmeškali. Následně se letadlo, kterým měli odletět, zřítilo…

Statistická bádání

Nejedná se však ani zdaleka o ojedinělý případ jakéhosi zvláštního vnitřního tušení blížícího se nebezpečí. Zdá se tedy, že někteří z nás jsou na pocit ohrožení citlivější. Nebo jsme snad pod ochranou nějaké vyšší moci?

Například podle výzkumu badatele Williama Coxe počet cestujících ve dvaceti osmi havarovaných vlacích byl výrazně nižší než počet cestujících ve vlacích na stejné trase týden před nehodou.

Kromě toho byl počet cestujících v poškozených nebo vykolejených vlacích vždy také nižší než v ostatních vlacích.

Sociologický výzkum

Americký sociolog James Staunton po analýze padesáti leteckých a železničních nehod od roku 1900 zjistil, že ve většině případů byly vlaky či letadla během tragédií naplněna pouze ze šedesáti procent.

Pokud však obsazenost přesáhla více než tři čtvrtiny kapacity, byly nehody velmi vzácné…

Staunton, jehož tato statistika velmi zaujala, vyzpovídal celou řadu lidí, kteří zcela náhodou unikli smrti během dopravních nehod. Ukázalo se, že mnozí z nich neměli sice vůbec žádné negativní tušení, ale okolnosti jim zabránily, aby se do havárie dostali.

Jeden měl před cestou na letiště žaludeční nevolnost, druhému náhle zemřel příbuzný, třetí si poranil nohu při sestupu ze schodů a nestihl tak vlak…

Konkrétní příklad

Například konkrétně v roce 2008 z různých důvodů zmeškalo pět lidí let Boeingem 737 mezi Moskvou a Permem a museli se do cíle své cesty dopravit jiným způsobem.

Letadlo se při přistání zřítilo a nikdo z osmdesáti sedmi pasažérů na palubě toto neštěstí nepřežil…