Jindy velmi sebevědomý chilský poddůstojník Armando Valdes se třese jako osika. Přímo před zraky svých vojáků totiž před pár okamžiky kamsi zmizel a zčistajasna se zase objevil.

„Nevíš, kdo jsme, ani odkud pocházíme, ale brzy se vrátíme,“ opakuje Valdes od té chvíle slova, jež měl zaslechnout. Stal se obětí mimozemského únosu?

Skupinka vojáků rozdělá oheň a pohodlně se rozsadí kolem něj. Je 25. duben 1977 a hodiny ukazují krátce před čtvrtou ranní. Až doposud probíhalo hlídkování na planině Pampa Lluscuma nedaleko chilsko-peruánské hranice naprosto poklidně. To se záhy změní.

K čemu přesně na vyprahlé plošině nedlouho před kuropěním dojde, není ani o více než 40 let později jasné. Hlavní roli v příběhu každopádně sehraje kaprál Armando Valdes.

„Případ proslavil chilskou ufologii po celém světě,“ upozorňuje publicista Patricio Abuselme. Nemá záhada jiné vysvětlení? Nedělala tehdy chilská armáda na planině tajné experimenty?

Dvojice fialových světel

Praskání ohně přehlušuje hlasité povídání chilských vojáků. Pět z nich osvětlují plameny, další dva drží stráž opodál. „Co to k čertu je?“ podiví se patnáct minut po čtvrté ranní vojín Pedro Rosales.

Na obloze totiž spatří dvě výrazná světla, která se navíc rychle začnou blížit k vojenskému ležení. Rosales se okamžitě rozběhne za Valdesem, který hlídce šéfuje. Než k němu doběhne, dosedne jeden ze zářivých orbů na zem.

Podle výpovědi všech vojáků měl fialovou barvu a červené hroty na odlehlých stranách. „Valdes nařídil svým mužům, aby dekami uhasili oheň. Fialové světlo se stáhlo a pak se opět přiblížilo. Hlídka byla vyděšená,“ píše americký záhadolog John Greenewald (*1981).

Velitel se ho nezalekne a vykročí směrem k němu. Před zraky svých spolubojovníků ovšem zničehonic zmizí.

Posunuté datum

Chilští vojáci stojí jako opaření a hledí do ostrého světla. Po Valdesovi jako by se slehla zem. Po patnácti minutách se ovšem stejně záhadně jako zmizel, zase objeví. Zářící orb se následně zvedne a odletí. Valdes je dezorientovaný a vyráží ze sebe:

„Nevíš, kdo jsme, ani odkud pocházíme, ale brzy se vrátíme.“ Krátce poté upadne do bezvědomí. Když se o něj vojáci starají, zjistí, že má na tváři několikadenní strniště. Ještě než se ztratil, byl ale Valdes dokonale oholený.

Ve chvíli, kdy se zadívají na velitelovy hodinky, si navíc povšimnou, že se na nich čas posunul dopředu o pět dní. Znamená to, že poddůstojník strávil několik dní v děsivém neznámu, zatímco v pozemských podmínkách uplynula jen čtvrthodina?

Zrádné bludičky?

Rozlámaný Valdes se pomalu probírá z bezvědomí. Je kolem osmé ranní a okamžitě jsou kolem něj jeho muži, kteří chtějí vědět, co se vlastně stalo. Kaprál si ale bohužel nic nepamatuje.

Je možné, že světla byla mimozemskými loděmi a obyvatelé jiných světů Armanda unesli, zkoumali a následně ještě provedli dilataci času? „Nemyslím si, že jsem byl unesen,“ prohlásí Valdes později.

Aby si vzpomněl, podstoupí dokonce hypnózu a další podobné procedury. Bez úspěchu. Že by v záhadě mohly mít prsty tajné vojenské experimenty, není moc pravděpodobné. V poslední době se spekuluje, zda vojáci nenarazili na bludičky podobné australským Min Min.

Teorie je to zajímavá, nevysvětluje nicméně Valdesovo záhadné zmizení. Nešlo tedy přeci jen o mimozemský únos?