Skip to content

Upíři děsí ještě dnes – existovali však někdy?

Nejsou prý živí, ale nejsou ani mrtví. Proto se jim také říká „nemrtví“. Odkud se vlastně vzali takzvaní upíři? Linie tohoto fascinujícího fenoménu sahá hluboko do vzdálené minulosti, jako by tu upíři žili od nejranějších počátků věků. Alespoň tak působí některá stará vyprávění.

Dokonce už v dobách starobylého Babylónu (cca 1900 – 700 př. n. l.) se vyskytují legendy o upírech, i když zde mají spíše podobu démonů. Nemrtví ovšem nepatří jen do starých babských povídaček, jak by si někdo myslel. Vyskytují se i v ofi ciálních úředních záznamech a ještě v relativně nedávném 19. století jsou upíři nezpochybnitelnou realitou.

Přitahují zájem svou údajnou nesmrtelností, respektive extrémní dlouhověkostí, díky níž mají dostatek času na vzdělávání a hromadění majetku. Zřejmě proto také upíři v lidské fantazii často vystupují jako velice inteligentní, mocné a bohaté bytosti. Stát se upírem, to je opravdu lákavá vidina.

Málokdo už ale myslí na to, že právě nesmrtelnost má být jejich prokletím a utrpením.

Kdo jsou děti noci?

V Česku je upír, v Maďarsku vampir, v Rumunsku zase nosferatu. Stále to ovšem má být jedna a tatáž bytost. Potácí se mezi světem živých a mrtvých, vstává z hrobu a živí se krví. Ve dne je slabá a bezmocná, ovšem v noci vládne nadlidskou silou. Právě proto, že tyto bytosti jsou aktivní jen v noci, je jim přezdíváno „děti noci“.

Související články

Věštkyně varovaly cestujícího z Titaniku: Marně…

Dá se zdánlivě nevyhnutelnému výkladu budoucnosti nějak vyhnout? V případě britského novináře Williama Thomase Steada můžeme hovořit o trestuhodné neopatrnosti, která urychlila jeho cestu na onen svět. Varováním navzdory… Steada už několik měsíců budí ze spaní noční můry o smrti na dně oceánu. Své představy pak zvěčňuje do svého příběhu z roku 1886, který vypráví […]

VIDEO: TOP 5 nejzáhadnějších zmizení lidí

Lidé se každoročně ztrácí po tisících. Avšak většinou lze tento jev nějak vysvětlit, například tím, že se stali oběťmi únosu nebo z vlastní iniciativy uprchli před svými problémy. Pak jsou tu ale i případy, které vysvětlit nelze. Kdy se člověk rozplyne jako pára nad hrncem a nezřídka i před očima svědků. Pojďme se na několik […]

Žije u ostrova Sv. Helena obří mořský had?

Příběhy o pozorování hadů děsivých rozměrů jsou zřejmě tak staré, jako lidstvo samo. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá gigantický mořský had, který už po staletí děsí mořeplavce. Jeden takový byl opakovaně spatřen v jihoafrických vodách. Co vlastně námořníci viděli? „Kolem páté odpoledne jsem kráčel po boku a moji pozornost zaujala zpěněná voda u přídě. Stejně […]

Přežívat mohou pouze v temnotách, skrývajíc se před denním světlem, které by je spálilo na prach. Nesmí se příliš vzdalovat od místa svého pohřbu, a když už k tomu má dojít, musí s sebou převážet půdu ze svého hrobu, z níž prý čerpají sílu.

Jak vyplývá ze starých legend a pověr, údajní upíři to nemají vůbec jednoduché.

Podle pověr se nejčastěji člověk stává upírem po tom, co ho tato záhrobní bytost kousne.

PŘEMĚNA BYTOSTI ŽIVÉ V NEMRTVOU

Podle slovanské mytologie se upírem stává člověk, který zemře nepřirozenou smrtí. To jsou hlavně sebevrazi, některé oběti vražd nebo popravení zločinci. V křesťanských dobách navíc lidé začínají věřit, že upírem se může stát po smrti také každý nepokřtěnec. Přeměnu člověka na upíra prý ale může zavinit i čísi prokletí.

Nejběžnějším způsobem, jak se člověk může přeměnit v upíra, je ovšem podle pověr upíří kousnutí. Poté, co člověka kousne upír a vysaje jeho krev, stává se upírova kořist sama tímto krvelačným tvorem. Tento proces bývá údajně často ještě doplněn aktem, kdy upír své oběti poskytne vlastní krev.

Je tedy údajný vampyrismus (život v podobě upíra) nějaký virus, který se šíří krví?

Nenechte si ujít

Kaňon Niles v Kalifornii: Proč se tam ztrácí lidé?

Kaňon Niles v Kalifornii patří mezi místa, která jsou na jednu stranu oblíbená mezi turisty, na stranu druhou se jich však drží temná aura místa, na kterém se zdržuje smrt. V případě Niles je řeč především o tajemných zmizeních a nejrůznějších nadpřirozených jevech. Skutečně se tam zjevují duchové a podivní tvorové? Náročným terénem postupuje skupina […]

Neuvěřitelné tvrzení: Diktuje Bolivijce knihy Ježíš?

Žena jménem Catalina Rivas neudělala ani maturitu, přesto je autorkou množství knih s teologickou či sociologickou tematikou. Jak je to možné? Podle pisatelčiných vlastních slov její ruku vede samotný křesťanský spasitel. Skeptikové však tvrdí, že případ má mnohem prozaičtější vysvětlení… Zejména z křesťanského prostředí pocházejí zprávy o lidech, jimž se na těle čas od času […]

Záhada létajících měst: Pocházejí z jiného vesmíru?

Lidé z různých částí světa od Ameriky až po Čínu čas od času vídají budovy i celé ulice, které jako by se vznášely v oblacích. Pokud se nejedná o optický klam, jak si tato pozorování lze vysvětlit? Ve snaze objasnit náhle objevování a mizení létajících měst vznikají nejrůznějších více či méně divoké teorie. Křesťané při […]

VŽDY JE DŮVOD OTEVŘÍT HROB

Jak je prý vlastně možné upíra identifikovat? V první řadě jsou tu samozřejmě jisté fyzické znaky. Chorobně bledá pleť, obočí srůstající nad nosem, špičaté uši nebo neopomenutelné ostré špičáky. Obvinit ovšem někoho už zaživa z toho, že je upír, je takřka nemožné i v dobách protiupířího šílenství.

Lidé, kteří jsou nějakým způsobem odlišní a mohli by být považováni za upíry, tak většinou končí na hranicích „jen“ jako čarodějové nebo ďáblovi spojenci. Velice oblíbené je ovšem vyhledávání upírů mezi nebožtíky. K exhumaci mrtvého prý stačí, když se někomu opakovaně zjevuje ve snech nebo když onemocní, eventuelně zemře někdo další z jeho blízkého okolí.

Po vyjmutí z hrobu se pak už téměř vždy najde něco podezřelého.

JE TO PRO DOBRO MRTVÉHO

Jak zabránit tomu, aby se člověk po své smrti nestal nemrtvým, který nebude schopen nalézt posmrtný klid? Jednoduchých preventivních metod zná historie bezpočet. Mrtvý může být pohřben například s růžencem omotaným okolo rukou nebo se mu pod jazyk vloží lísteček s Ježíšovým jménem. To jsou ovšem jen velice mírné metody, jak zabránit přeměně mrtvého v upíra.

Někteří lidé mohou být už za svého života podezřívaní, že mají co dočinění se zlými silami z podsvětí, a působí tak na své okolí jako poloviční upíři. Při jejich pohřbu se proto hlásí ke slovu preventivní metody o něco razantnější. V sání krve mají obživlému upírovi zabránit například trny zapíchané do jeho jazyka nebo do patra.

Trny se vrážejí předpokládaným upírům také pod nehty, což jim má znemožnit vyhrabání se z rakve.

Prevencí se zároveň eliminuje možnost budoucí exhumace těl, k níž z obavy před útoky nemrtvých dochází celkem často.

ČÍM SE SKUTEČNĚ ŽIVÍ?

Upíří obživou má být – jak je známo – krev. Jak má ale tato tekutina fungovat v jejich mrtvých tělech? Upíři si údajně z krve mohou vybírat látky potřebné ke svému přežívání. Obvykle se ale mluví o vysávání krve v trochu jiném smyslu.

Už v Bibli se ve Třetí knize Mojžíšově píše: „…neboť život každého tvora je v jeho krvi, ta ho oživuje.“ Bytost považovaná za upíra podle některých teorií nemusí být ve skutečnosti vůbec hmotného charakteru. Může se prý jednat jen o takzvané astrální tělo, které přežívá i po smrti těla fyzického. Je možné, že právě proto se upír neodráží v zrcadle, nevrhá stín nebo dokáže procházet zdmi?

Astrální tělo má být jakýsi náš dvojník, který během života žije současně s fyzickým tělem. Je nositelem lidských emocí, ale také životní energie. Po „odpojení“ si toto tělo zachovává fyzickou podobu člověka a může údajně působit velice hmotně. Potřebuje však prý životní sílu člověka.

A ta se, jak dříve lidé věří, nachází právě v krvi.

Jak zabránit upířímu řádění

„Roku 1344 zemřela v Levíně (nedaleko od severočeského Úštěka – pozn. red.) žena hrnčíře DUCHÁČE jménem BRODKA. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého,“zmiňuje se o řádění upírky levínská kronika. Jejím probodnutím ovšem upíří běsnění nekončí.

„Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.“ Způsobů, jak zničit domnělého upíra, nabízí dřívější doba opravdu požehnaně.

Jak je ale možné, že jsou to nejčastěji právě vesničtí faráři, kdo se zasazuje o exhumaci těl podezřelých a jejich mrzačení, nebo dokonce ničení?

Křesťanská víra přece přísně zakazuje hanobení těl zemřelých.

CO UDRŽUJE KREV ČERSTVOU?

Nezodpovězenou zůstává také otázka, jak je možné vysvětlit zmínky v dobových kronikách o čerstvé krvi linoucí se proudem z nebožtíkova kůlem propíchnutého srdce. Po smrti se přece krev většinou v průběhu následujících 2 až 3 hodin srazí! Trutnovský kronikář ŠIMON HUTTEL ovšem píše o případu jistého ŠTĚPÁNA HUBNERA, který prý po své smrti v roce 1567 vstával z hrobu a rdousil lidi.

„I bylo poručeno katovi, aby to tělo vykopal, je k šibenici dovezl a hlavu jemu sťal. To když se stalo, vystříkla hojná krev z těla všecka čerstvá, ačkoliv ten boháč před pěti měsíci umřel, z těla kat vytrhl srdce jeho celé čerstvé, a to tělo na prach spálil.“ Jak je možné, že se krev po smrti nevysrážela? Mohlo snad jít o nějakou záhadnou chorobu krve?

Nebo by něco takového mohla zapříčinit třeba otrava neznámým jedem? Žádná nemoc ani jed, které by oddálily srážení krve až o několik měsíců, nejsou známy! Současná medicína sice už zjistila, že některé bakterie zpomalují posmrtné srážení krve až na tři dny.

V případech upírů ovšem mluvíme o týdnech až měsících!

Posmrtnému řádění nemrtvých má zabránit například pohřbení obličejem k zemi nebo svázání rukou za zády. Vyskytují se ale i mnohem razantnější metody prevence.

MŮŽE SE MRTVÝ OBRACET V RAKVI?

V některých zaznamenaných případech exhumací údajně nejeví tělo nebožtíka žádné známky rozkladu. Mohlo by to být způsobeno třeba zmrzlou půdou, která tomuto posmrtnému procesu brání nebo ho alespoň zpomaluje? To by jistě mohlo ledacos vysvětlovat.

Jenomže jsou uváděny i případy, kdy je z jednoho místa exhumováno několik těl, z nichž jsou všechna v rozkladu a jen jedno si zachovává čerstvý, neporušený vzhled. Přitom právě to neporušené tělo je někdy pohřbeno déle než těla již poznamenaná rozkladem.

Mnohdy má prý také dorostlé vlasy nebo nehty a v místě pohřbení se mohou v zemi vyskytovat díry, jako by se nebožtík pokoušel vyhrabat ven. Bývá dokonce uváděno, že tělo je objeveno ve zcela jiné poloze, než jak bylo pohřbeno.

Kde hledat vysvětlení?

OBĚTI KRUTÉHO OMYLU?

Tajuplné znaky, podle nichž je prý možné rozpoznat pokračující život nemrtvého, mají své možné vysvětlení. Vlasy a nehty působící dojmem dorůstání se zdají být delší jen proto, že mrtvé tělo, tedy i prsty a hlava, sesychá a scvrkává se. A díry v zemi? Že by šlo o dílo myší?

Změna polohy těla, stejně jako například krev na oblečení nebožtíka nebo na vnitřních stranách rakve může být údajně výsledkem působení rozkladných plynů, které si s mrtvým tělem mohou krutě pohrát. Výjimkou v minulosti ovšem není ani pohřbívání zaživa, kdy je člověk ve strnulém stavu mylně považován za mrtvého.

Když se probere v rakvi, snaží se zoufale vyškrábat ven, rozdrásá si ruce a vnitřek rakve potřísní krví. V takových případech, pokud je později hrob znovu otevřen, lidé objeví zkrouceného člověka s šíleným výrazem v obličeji. A není snad možné podobným způsobem vysvětlit i jev, kdy nebožtík po probodnutí kůlem chroptía krvácí?

Co když vlastně vůbec mrtvý není, ale nachází se jen v jakémsi stavu mrtvolného ochromení?

Epidemie jménem vampyrismus

Začnouli náhle v minulosti někde masově umírat lidé, vina je údajně okamžitě přičítána upírovi. Prvními podezřelými se automaticky stávají záhadní neznámí cizinci, přicházející jakoby odnikud – tedy ze záhrobí. Podezření se ovšem nevyhne ani ten, komu vymřela celá rodina a příbuzní. Vždyť tak přece vraždí upíři: napřed vlastní rodinu, potom cizí lidi, až postupně vyvraždí celé město.

Proč nikoho nenapadne spojovat náhlá úmrtí s nějakou dosud neznámou nemocí? Jistě, vždy je lepší označit jen jednoho viníka a toho odstranit. Ale co když lidé umírají dál? Upírů musí být ve městě zřejmě víc. A tak jsou lidé z jedné strany vyvražďováni neznámou epidemií a ze strany druhé fanatickými zabijáky upírů.

Mnohdy se prý k teorii o upírech přiklánějí i lékaři a namísto aby hledali účinný lék na mor či choleru, dávají svým pacientům česnek.

Náboženské atributy, jako je kříž nebo svěcená voda, na upíry často neplatí. Krvelačná bestie se zkrátka musí doslova zničit.

KREV V ÚSTECH NEMAJÍ JEN UPÍŘI

Nevysvětlitelná záhadná úmrtí, která není možné zastavit, bývají zkrátka připisována upírům. Upíři se prý vracejí na zem, aby si zde vybírali své oběti, což se jim (podle hojného počtu umírajících) daří. Zemřelý člověk, považovaný za upíra, přitom většinou není nic jiného než oběť moru, cholery nebo jiné choroby. Kde se vlastně vzalo spojení upírů a krve?

Souvisí to s jejich nesmrtelností, nebo naopak s jejich smrtí? U mnoha mrtvých bývá objevena v ústech krev.

Jsou to snad upíři?

V polovině 19. století je údajně nejčastější příčinou úmrtí tehdy ještě neznámá tuberkulóza. Rozpadající se plíce nemocného už nezvládají zásobovat tělo kyslíkem. Ten postupně chřadne a slábne, jeho pleť bledne. Když už vypadá jako živá mrtvola, přichází poslední stádium choroby – vykašlávání krve.

Popis postupujícího procesu choroby tak přesně odpovídá představám přeměny člověka na upíra.

JAK SE ŠÍŘÍ HYSTERIE?

Vesnice na přelomu 18. a 19. století žijí v hrůze před záhrobními nemrtvými bytostmi. Jak se jich jen zbavit a zastavit umírání? Běžně používanou metodou likvidace údajného upíra je jeho exhumace, vyříznutí srdce a ostatních orgánů a jejich spálení. Co ale provést s popelem? Ten by se přece mohl používat jako lék na choroby jím způsobované!

V dobré snaze zastavit chřadnutí nemocných a jejich umírání je jim popel podáván buď smíchaný s vodou nebo samotný. V popelu se ovšem občas vyskytnou ještě kusy spečených orgánů. Smrtelné onemocnění si tak vybírá své další oběti, které ovšem pověrčiví vesničané připisují krvelačným záhrobním bytostem.

S šířící se smrtelnou nakažlivou nemocí se tak šíří i hysterický strach z upírů.

Zabijáci upírů mají napilno

Každému se občas ve snu může zjevit zemřelý, kterého kdysi – za jeho života – znával. Především pokud uplynul jen krátký čas od úmrtí a pozůstalí na nebožtíka intenzivně myslí, může se k nim ve snu vracet ve velice živé podobě. Na vině je údajně stres a psychické vyčerpání, které provázejí odchod někoho blízkého. Podle psychologů tedy naprosto normální jev.

Když se ale něco takového stane v době, jíž vládnou pověry a předsudky, normální to rozhodně není. Proč se zemřelý vrací ze záhrobí? Proč navštěvuje živé v jejich snech? A jsou to vůbec sny, nebo je to skutečnost? To vše se má lidem honit hlavou, až je náhle napadne myšlenka, že ten mrtvý vlastně vůbec mrtvý není, a proto se vrací.

Jediný možný způsob, jak tomuto pronásledování udělat zadost, je zabít nemrtvého.

Velké oblibě při likvidaci upírů se těší dřevěné kolíky. Vrážejí se do srdce nebo přímo doprostřed hlavy.

VYKAŽTE HO Z MĚSTA!

Lidé věří, že upír ke svému přežívání potřebuje kromě krve také půdu ze svého hrobu. Nejjednodušší a nejméně drastickou metodou, jak takového upíra zničit, je tedy vykopat ho z jeho hrobu, odnést dál za hranice města či vesnice a ponechat ho jeho osudu například někde v hlubokých lesích. Tam má upír postupně slábnout a chřadnout, dokud se prý zcela nerozpadne.

A skutečně, když se vesničané po několika týdnech či měsících odváží přijít podívat na ono místo, kde domnělého upíra zanechali, nic po něm nenacházejí. Odešel sám, rozpadl se, nebo snad mrtvolu odtáhli vlci? Ne každý pozůstalý by ovšem souhlasil s tím, aby jeho blízkého zemřelého odtáhli někam do lesů či bažin.

V takovém případě prý existuje ještě jeden celkem mírný způsob, jak zabránit upírovi, aby opouštěl svůj hrob.

Do rakve podezřelého se nalije svěcená voda.

KDYŽ ANI VÍRA NEPOMÁHÁ

Primitivní víra, že kříž, svěcená voda nebo česnek dokážou upíra zadržet od jeho krvelačného řádění, je nejednou otřesena od základů. Když se mrtvý, i přestože byl pohřben třeba s křížem či svěcenou vodou, stále „vrací“ mezi živé, je potřeba přistoupit k radikálnějšímu řešení. Na řadu přicházejí dřevěné kůly, sekery, nebo dokonce i hranice.

Přitom podnětem pro takové jednání bývají často jen obyčejné sny, v nichž vystupuje zemřelý. V průběhu celé historie protiupířího šílenství se střídá několik metod, jak zabránit nemrtvému v jeho návratu mezi živé lidi, kteří pro něj mají představovat obživu. Mnoho zemřelých je vykopáno a jsou jim zpřelámány údy nebo přeťaty šlachy pod koleny, aby nemohli chodit.

Nebožtíci jsou vyhrabáváni z hrobů a znovu do něj ukládáni tváří k zemi. Má to snad zmást jejich orientaci, aby se při své snaze dostat se zpět na zemský povrch prohrabávali ještě hlouběji do země?

Mezi nejradikálnější metody, jak zničit upíra, patří useknutí hlavy, která se potom uloží buď do klína nebo pod paži mrtvého.

DŘEVĚNÝ KŮL HRAJE PRIM

Probodnutí srdce domnělého upíra zašpičatělým dřevěným kůlem je jednoznačně nejpopulárnější metodou zabíjení nemrtvých. Co ale přivedlo lidi k tomuto drastickému způsobu zacházení s nebožtíky? U lámání končetin je logické, že to má zabránit v chůzi. S useknutou hlavou se upír nemůže orientovat a nemůže z lidí ani vysávat krev. Ale proč zrovna probodnuté srdce si získalo takovou oblibu?

Tato metoda boje s upíry vzniká údajně až jako poslední. Má to být v době, kdy už je známo, že srdce je pumpou zásobující celé tělo krví. Jestliže upír nemá srdce, nemůže ani v jeho těle proudit krev. Někdy se prý lidé spokojí jen s pouhým vyříznutím srdce a jeho spálením.

V době upírského šílenství je ovšem dřevěný kolík doslova nepostradatelnou rekvizitou lovců upírů, a stává se dokonce jakýmsi módním trendem.

DO SRDCE, NEBO DO HLAVY?

Na zabití upíra prý ale není vhodný jen tak ledajaký kůl. Musí být údajně vyroben pouze z dubového, osikového nebo lipového dřeva nebo ze dřeva javoru klenu. Ovšem při napadení upírem, kdy není čas na výběr, prý zcela postačí i jakýkoli jiný kůl s ostrým hrotem nebo také kovový hřeb. Upíra je údajně možné zabít i roztříštěním jeho lebky.

Proto se v některých případech kůly nebo hřeby vrážejí upírům doprostřed čela. Raritu v tomto směru tvoří Ukrajina, kde se prý dřevěné kůly vrážejí upírům do zadku. A snad poslední metodou z výčtu možností, jak zabít upíra, je jeho upálení.

Exhumované tělo mrtvého je hozeno na hranici a spáleno na prach.

Vzhled důsledkem záhadné nemoci?

Upíři se podle legend a mýtů vyznačují mimo jiné mrtvolně bledou pletí a svou nesnášenlivostí slunečního světla. Co když se ale tyto znaky objevují i ve skutečnosti? Lidé, odpovídající svým vzhledem a chováním zmíněným popisům upíra, se skutečně vyskytují.

Jsou to nositelé vrozené vzácné metabolické poruchy krve označované jako porfyrie nebo také Güntherova nemoc.

Porfyriny jsou chemické látky v krvi, které jsou nezbytné pro tvorbu hemoglobinu (červené krevní barvivo – pozn. red.). Při onemocnění ovšem tyto důležité látky z těla unikají močí, stolicí nebo se usazují ve žluči. Nedostatek krevního barviva má za následek extrémní bledost pleti. Ta na světle reaguje svěděním, zčervenáním a tvorbou bolestivých puchýřů, které se dlouho nehojí.

Dennímu světlu se proto takto nemocní lidé snaží vyhýbat a jejich život se, stejně jako život upírů, odehrává většinou v noci.

Onemocnění porfyrie – a především hlavní znaky provázející toto onemocnění – by podle některých názorů mohly být podkladem pro vznik upírských příběhů.

Záhadné kosterní pozůstatky jsou objeveny v Žatci. Proč zde nebožtíkům svazovali ruce?

ZUBY ČERVENĚ ZBARVENÉ

Lidé trpící zmiňovaným onemocněním krve mohou mít v některých ojedinělých případech údajně následkem bolestivých vředů znetvořený obličej – nos, uši, obočí. Stejně tak zdeformované a zkroucené prsty mohou připomínat pařáty. Navíc při ztuhnutí dásní se odhalují zuby a působí výrazněji. To ještě může být umocněno jejich červeným zbarvením, které se prý u porfyrie rovněž občas vyskytuje.

Mohli snad lidé postižení touto deformací obličeje a zbarvením zubů dočervena posloužit jako inspirace při vymýšlení vzhledu upírů?

LÉK PRO UPÍRY? KREV!

Zmatky v krvi by prý mohly být také příčinou zmatků v nervovém systému. Chybějící železo totiž způsobuje, že k látkové přeměně dochází v organismu velice prudce – a ten se s ní nedokáže tak rychle vyrovnat. Následkem toho pak mohou vznikat psychické poruchy, které se údajně projevují například záchvaty agrese a mohou vést až k fyzickým útokům na okolní lidi.

Stejné záchvaty a prudké výkyvy psychiky se vyskytují například také po otravě olovem, která může být rovněž příčinou onemocnění porfyrie. Jak je možné neobvyklou chorobu krve léčit? Přece krví! Krevní transfúzí se nemocným doplňuje chybějící nebílkovinná složka hemoglobinu – hem. Jenomže léčba transfúzí se začíná využívat až ve 20. století.

Jak se tedy onemocnění léčí v dobách, kdy se transfúze ještě nepoužívá? Mohli si nemocní doplňovat chybějící krev nějakým jiným způsobem – například jejím pitím? Z pohledu dnešní medicíny je něco takového nesmysl, protože trávením se potřebný hem do těla nedostane.

To ale samozřejmě v dřívějších dobách nikdo netuší.

ČESNEK JAKO VRAŽEDNÁ ZBRAŇ

Podle pověr jsou zaručeně spolehlivou zbraní proti upírům rostliny z čeledi liliovitých, a to především nevinný a podle lékařů také velice zdravý česnek. Je ale možné, že za vznikem této pověry je skutečný případ, kdy česnek někoho zabil? Pro lidi s porfyrií prý může být opravdu vážným nebezpečím.

Česnek má totiž obsahovat látku, která rozpouští krevní barvivo, jehož má člověk s porfyrií už tak nedostatek. Zřejmě by mu neublížil pouhý zápach česneku, jako je tomu v pověrách o upírech, ale požití většího množství by prý mohlo být i životu nebezpečné. Vedle zmiňované porfyrie by ovšem za zrodem pověstí o upírech mohly stát i další, ne už tak neobvyklé choroby.

Lékaři například srovnávají popisované chování domnělých upírů s chováním lidí nakažených vzteklinou. Také při vzteklině je člověk údajně citlivý na světlo a nepříjemně ho dráždí i některé silné pachy – například česneku. Záchvaty agresivního chování jsou prý rovněž velice podobné popisovanému chování upírů.

Krev v ústech by pak údajně mohla být i důsledkem nemoci zvané sněť slezinná, krvácivé formy zápalu plic.

Nález z Čelákovic u Prahy je světovým unikátem. Zemřelým byly zpřelámány končetiny, měli svázané ruce, oddělené hlavy od těla…

Vampyrismus řádí i v Česku

Stále jsou objevovány nové a nové kosterní pozůstaky, dokládající, že pohřbené tělo bylo vykopáno a bylo s ním manipulováno. Tyto podivné postupy dokládají i záznamy v matrikách, kde jsou zaznamenány údaje o exhumaci těl lidí podezřelých z vampyrismu.

Česká archeoložka ZDEŇKA KRUMPHANZLOVÁ zkoumá v období 1955 – 1960 slovanské pohřebiště přibližně z 10. století, objevené v Lahovicích u Prahy. V několika hrobech jsou nalezeny lidské ostatky v netypických polohách, z čehož ve dvou případech jde nepochybně o důkaz víry v upíry. Kostra jednoho muže má nohy i hlavu zatížené kameny a druhý mrtvý je uložen s uťatou hlavou položenou na břicho.

Podle Krumphanzlové jde o často používané metody, které mají domnělému upírovi zabránit ve vstávání z hrobu. Mrtví podezřelí z vampyrismu se také často pohřbívají ve skrčené poloze, někdy i svázaní a stočení tak, aby neviděli východ a západ slunce. V některých případech jsou jejich lebky roztříštěny kameny.

Taková pohřebiště jsou u nás nalezena například ve Vraclavi u Vysokého Mýta, v Písku, v Radomyšli u Strakonic nebo ve Starém Městě na Uherskohradišťsku.

POHŘEBIŠTĚ, NEBO POPRAVIŠTĚ?

Mrchovláčka je místo v Čelákovicích u Prahy, kam jsou po staletí zahrabávány mršiny. Archeolog JAROSLAV ŠPAČEK zde ovšem v roce 1966 objevuje jedenáct hrobů z přelomu 10. a 11. století s netypickými lidskými pozůstatky. Mrtví jsou pochováni na břiše, někteří se svázanýma rukama a několik jich má dokonce hlavu oddělenou od těla.

Je to snad pohřebiště údajných upírů?

Archeoložka PAVLÍNA MAŠKOVÁ se domnívá, že by se mohlo jednat o popraviště z mnohem mladší doby (asi z 15. – 17. století). To ovšem Jaroslav Špaček jednoznačně odmítá. „Kdyby to bylo popraviště z takto mladé doby, existovaly by o něm písemné zmínky,“říká archeolog. Dobové záznamy ovšem zmiňují pouze popraviště, které mělo být na opačné straně Čelákovic.

Nálezy z objeveného pohřebiště navíc nepochybně nesou znaky upírských protiopatření.

Hrůzu z nemrtvých měli i v Nové Anglii (USA). Opravdu zde řádili upíři, nebo to byla spíše tuberkulóza?

ŠOKUJÍCÍ NÁLEZ Z NOVÉ ANGLIE

Americký archeolog NICK BELLANTONI pracuje v 90. letech minulého století v Connecticutu v Nové Anglii (USA) na výkopových pracích odhalujících pozůstatky starého hřbitova z počátku 19. století. Nález z jednoho hrobu je ovšem pro přítomné šokující. Mezi ostatky 27 lidí je objevena kostra člověka, s nímž prý muselo být posmrtně velice brutálně zacházeno.

Kosti zemřelého jsou seskládány tak, aby tvořily uskupení tvaru lebky a zkřížených hnátů. Z následných šetření soudního patologa PAULA SLEZICKA z Národního amerického institutu zdraví a medicíny měl mrtvý muž poměrně dost chybějících zubů a jeho trupní část páteře vykazovala jisté deformace, které se musely projevit i v jeho fyzickém vzhledu.

Byla snad deformace těla a nevábný vzhled tohoto muže důvodem, proč se lidé domnívali, že je upír, a snažili se mu zabránit v posmrtném řádění? Výsledky pitevních zpráv ale mluví dost jasně.

Mrtvý považovaný za upíra je obětí tuberkulózy.

KAM UPÍŘI ZMIZELI?

Oficiální konec honů na upíry u nás dělá v roce 1755 císařovna MARIE TEREZIE (1717 – 1780). Její osobní lékař prověřuje několik případů podezření z vampyrismu a jeho závěrem je prohlášení, že žádní upíři neexistují. Od té doby platí zákaz exhumace podezřelých zemřelých a hanobení jejich těl. Přesto ale i pozdější kroniky zachycují případy řádění upírů a jejich ničení.

Víra v existenci těchto záhrobních bytostí stále přežívá a upíři jsou tak skutečně nesmrtelní. Copak je opravdu možné vysvětlit všechny historické zkazky o upírech jen nějakou chorobou, pohřbíváním zaživa nebo pověrčivostí?

Fenomén vampyrismu zůstává stále aktuální – stejně jako otázky, které vyvolává.

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Nejsou to jen drážky v pneumatice!
epochalnisvet.cz

Nejsou to jen drážky v...

O dezénu pneumatik slyší každý motorista...
Problematika nočního přejídání: Vědci pravděpodobně odhalili příčinu
21stoleti.cz

Problematika nočního přejídání:...

Čím to, že má řada lidí největší chuť  na jídlo...
Michal Novotný: Koleno mu ničí kariéru
nasehvezdy.cz

Michal Novotný: Koleno mu...

Jen trápení a bolest! Právě to prožívá...
Co je vlastně testosteron a jak funguje?
epochalnisvet.cz

Co je vlastně testosteron a...

Ve škole nás učili, že testosteron...
Překvapení ve Varšavě
iluxus.cz

Překvapení ve Varšavě

Už je to téměř 30 let, co Bar and Books...
VIDEO: Filmy, ve kterých měli mít herci reálný pohlavní styk
epochaplus.cz

VIDEO: Filmy, ve kterých měli...

V mnoha filmech jsou milostné...
Pád Papežského státu: Piovi IX. zlomil vaz únos dítěte
epochaplus.cz

Pád Papežského státu: Piovi...

Zoufalý ženský pláč se v pozdních nočních hodinách 23. června...
Pozor! Pacienti s rakovinou plic přicházejí pozdě
epochaplus.cz

Pozor! Pacienti s rakovinou...

Na rakovinu plic ročně v Česku zemře 5 400 lidí. Patří...
Probuzení třetího oka
nasehvezdy.cz

Probuzení třetího oka

Uprostřed čela, přímo na kořeni vašeho nosu je...
Klasika i nečekané efekty, dekory a barvy
rezidenceonline.cz

Klasika i nečekané efekty,...

Koberce v poslední době...
Měli by odborníci informovat veřejnost o výskytu ohrožených druhů?
21stoleti.cz

Měli by odborníci informovat...

To zůstává otázkou. Bohužel podobné zprávy nečtou...
Jak pokračuje válka s mloky?
21stoleti.cz

Jak pokračuje válka s mloky?

Velemlok čínský (Andrias davidianus) fascinující...