Pokud někdy navštívíte velhartický hřbitov, na vlastní kůži poznáte, jaké to je cítit zlo. Své o tom věděl i Karel Jaromír Erben, kterého toto hrůzostrašné místo inspirovalo k sepsání balady Svatební košile. A o čem jeho dílko pojednává?
No přece o dívce, která se nedokázala smířit se smrtí svého milého a vytrvale odmítala dvoření jiného mladíka. Aby se jí dotyčný muž pomstil, oživil na velhartickém hřbitově tělo jejího milence.
Ten se pak za dívkou vydal, a když ho zaslepená láskou následovala, uvěznil ji ve hřbitovní márnici.
MRTVÍ BYLI OŽIVENI
To ale není jediná chmurná pověst, která velhartický hřbitov provází. Už v dobách Velké Moravy se měl u hřbitovní zdi konat strašlivý obřad černé magie, při kterém měli být oživeni mrtví.
Obřad se patrně povedl, protože jsou zde údajně stále hmatatelně cítit zlé síly. V minulosti sice došlo k několika pokusům toto hrůzostrašné místo očistit, ale žádný z nich nebyl úspěšný. Součástí Velhartického hřbitova je i kostel sv.
Máří Magdaleny, který pochází z roku 1373. Na jeho štítu už stovky let vystupují zvláštní skvrny, které vzdáleně připomínají dívčí tvář. I když kostel dostal novou omítku, skvrny se zase objevily.
Někteří lidé jsou proto přesvědčeni, že se jedná o tvář dívky, kterou kdysi unesl oživlý umrlec z Erbenovy balady. Jiní zase věří tomu, že obličej patří nějaké hradní paní, která nedaleko odtud zahynula.
Autor: Olga Šolcová
