Někteří o ní hovoří jako o ruské verzi Stonehenge. Ovšem verzi, ve které místo obrovských prastarých kamenů figurují velrybí kosti. Řeč je o tajemné lokalitě zvané velrybí alej nacházející se na ostrůvku Yttygran v ledových vodách Beringova moře.

Jak je toto prazvláštní místo staré? A k čemu mělo sloužit?

Píše se rok 1976 a k ostrůvku v mrazivém moři mezi nejvýchodnější částí Ruska a Aljaškou míří sovětští archeologové. Navzdory dobrému vybavení jde o náročnou expedici, jejímž cílem je zmapovat poslední neprozkoumané kousky komunistického impéria.

Když se konečně dostanou na břeh, čeká je velké překvapení. Otevře se jim pohled na velrybí kosti tyčící se ze sněhu jako strašidelné prsty obřího kostlivce.

Při bližším pohledu badatelé zjišťují, že jsou kosti umístěné do dvou řad a tvoří tak jakousi morbidní alej dlouhou přes 550 metrů. Vědci na nic nečekají a okamžitě se pouští do zkoumání nově objevené záhady.

Jenže brzy se ukazuje, že hledání odpovědí na některé klíčové otázky týkající se velrybí aleje bude mnohem složitější, než se předpokládalo. Kdo na opuštěném ostrůvku uprostřed nehostinné divočiny vztyčil velrybí kosti? A proč tak učinil?

MONUMENTÁLNÍ STAVBA

Na úvod pár informací o tom, jak celé místo vlastně vypadá. Tvoří ho celkem 34 velrybích kostí – žeber – zabodnutých do sněhu, země či vklíněné do skály. Každá kost má kolem pěti metrů na výšku a váží 300 kilogramů.

Podle archeologů se na místě také podařilo najít stopy obrovské lebky a čtvercové jámy obsahující pozůstatky obrovského množství velrybího masa. A u toho výčet fakt, kterými si jsou vědci jistí, pomalu končí.

„Čtyřicet let poté, co byla velrybí alej objevena, si badatelé stále nejsou jisti, kdo strukturu postavil a proč.

Místo se stalo archeologickým a turistickým lákadlem,“ uvádí britská novinářka Fiona McDonald s tím, že mnozí o místě hovoří jako o hororovější verzi anglického Stonehenge.

Je možné, že toto těžce přístupné místo sloužilo v minulosti prastaré eskymácké kultuře k neznámým rituálním obřadům?

MÍSTO PRO SETKÁVÁNÍ?

Teorie, že velrybí alej byla opravdu svatyní, patří v současnosti k nejrozšířenějším hypotézám. Má se za to, že tomu tak mohlo být kolem 14. století. Právě z té doby totiž podle vědců pocházejí kosti, které ji tvoří. Kdo v této době na tomto území žil?

S největší pravděpodobností předci dnešních Inuitů, kteří obývají území Aljašky (ta je od ostrůvku vzdálená asi 80 kilometrů). Byl to zřejmě krutý život plný hladu a smrti.

Klimatologové totiž tuto historickou etapu označují za malou dobu ledovou, která se projevovala velmi dlouhými zimami a nedostatkem potravin. To podle archeologů vedlo ke konfliktům mezi jednotlivými inuitskými kmeny.

„Velrybí alej mohla být jakýmsi neutrálním místem, kde se mohli sejít, diskutovat o svých problémech a účastnit se rituálů,“ naznačuje Fiona McDonald. Jenže jak si vysvětlit ony jámy naplněné velrybím masem? Šlo snad právě o oběť bohům a duchům? Nebo má místo nakonec ještě nějaké jiné vysvětlení?

TRH NEBO KRVAVÉ OBĚTIŠTĚ?

Nálezy obrovských jam vedou některé badatele k doměnce, že místo ve skutečnosti sloužilo jako jakási kolektivní lednice či prostor pro zpracování a skladování velrybího masa. Tedy suroviny, která byla pro inuitské obyvatele životně důležitá.

Vedle toho samozřejmě existují i výrazně divočejší teorie. Třeba že šlo o prostor, kde byli obřadně zváni do dospělosti mladí muži nebo dokonce obětiště konkrétního kmene, na kterém docházelo k rituálnímu zabíjení nepřátelských bojovníků.

Nebo snad označovaly kosti jakési tržiště? Místo, na kterém se setkávali obchodníci z východu a ze západu? Ať už je pravdivá jakákoliv z těchto hypotéz, je zřejmé, že jde o naprosto unikátní lokalitu, která nemá nikde na světě obdoby.

„Velrybí alej zůstává nejúchvatnějším rituálním centrem v této oblasti a dokládá netušené schopnosti sibiřských domorodých kultur před příchodem Rusů,“ uvádí americký profesor John McCannon (*1967).

Čekají pod ledem na ostrově Yttygran další objevy, které nám poskytnou nové informace o tomto tajemném místě?