Bájnou bytostí, která mohla vzniknout na reálných podkladech, je vlkodlak, tedy člověk, jenž se v noci mění v krvežíznivého, divokého vlka, který vraždí lidi i dobytek.

Na vině je virus?

Nejstarší doklady o víře v lidi měnící se ve vlky pocházejí z antiky. Za vznik mýtu jménem vlkodlak je podle názoru odborníků údajně zodpovědný virus vztekliny.

O vzteklině měli již 3 000 let před Kristem zcela prokazatelně záznamy staří Egypťané, kdy se na freskách zachovala vyobrazení vzteklých psů i lidí.

Obávaná vzteklina

O této nemoci píše mimo jiné i nejstarší známý řecký básník Homér ve svém eposu „Ilias“. Když psi a lidé začali žít společně, nemoc postihovala oba druhy. U zvířat se nejčastěji projevovala takzvaná zuřivá forma vztekliny.

Osob nakažených virem vztekliny se po celá dlouhá staletí ostatní velmi obávali, jelikož se této nemoci neuměli bránit.

Nejen psi, i netopýři

Výsledkem jejich velikého strachu však nejsou jen vlkodlaci, ale též upíři. Vzteklina totiž kromě šelem postihuje například i netopýry.

Kupříkladu v 16. století byly v Novém světě popsány případy šílenství španělských vojáků pokousaných netopýrem… Nepřekvapí nás tedy ani skutečnost, že vlkodlak se za určitých okolností mohl údajně stát i vampýrem.

Dalším poměrně zajímavým faktem je, že v lidovém podání často vlkodlaci splývali právě s upíry a existují o nich prakticky stejné historky.

Známka čarodějnictví?

V období středověku pak lidé nakažení vzteklinou nakonec často končili na hranici. Čarodějnické procesy se podle vědeckých výzkumů skutečně shodují s epidemiemi vztekliny.

Po celé věky byl totiž v této nemoci spatřován ďábelský původ… Dnes již naštěstí existuje účinné očkování.