O prolomení záhadné šifry neznámého autora usilují amatéři i vědečtí experti z řad historiků, kryptologů i lingvistů, ale nikdo z nich ale není úspěšný.

Výzkumy se zapojením moderních technologií definitivně potvrzují, že je spis psán neznámým jazykem a slova mají svůj význam. Podle jedné z teorií jsou v něm ukryté zapovězené lékařské vědomosti

Více než sto let fascinuje historiky, jazykovědce a kryptografy z celého světa 240stránkový manuskript sepsaný neznámým autorem zřejmě na počátku 15. století.

V italské knihovně jezuitského řádu jej v roce 1912 objevil americký obchodník polsko-litevského původu Wilfrid Voynich (1865–1930) a od té doby tvrdohlavě vzdoruje všem pokusům o rozluštění.

Zuby si na něm vylámali i ti nejzkušenější odborníci na šifry a kódy. Pergamenové listy rukopisu jsou popsané nesrozumitelným textem, který by podle moderních analýz mohl být spíše umělým jazykem než šifrou. Jaká tajemství se autor ve zvláštním textu snažil skrýt?

V rukopise se nacházejí také detailní ilustrace podivných rostlin, z nichž se podařilo s jistotou identifikovat pouze dvě – kopřivu a slunečnici. Ty ostatní buď neexistují, nebo se jejich podoba silně vzdaluje realitě.

V dalších obrazech je zachycen zvěrokruh, různé astronomické výjevy, nahé ženy v prazvláštních scénách a jiné výjevy, které na první pohled postrádají jakýkoliv smysl. Podle jedné z mnoha teorií jsou právě tyto bizarní ilustrace klíčem k porozumění textu.

Příručka pro ženy

V minulosti přišlo několik různých badatelů s odvážným prohlášením, že se jim podařilo Voynichovu rukopisu porozumět. Tato tvrzení jsou však dalšími badateli vzápětí zpochybněna, neboť se nikomu nedaří je spolehlivě obhájit.

Zatím poslední takové prohlášení plní stránky novin v roce 2019, kdy odborný asistent biologie na Bristolské univerzitě Gerard Cheshire předkládá teorii, v níž rukopis označuje za „kompendium informací o léčivých bylinách, léčebných koupelích a astrologických výkladech“.

Text podle něj obsahuje četné popisy léčivých rostlin, pasáže, které se zaměřují na ženské fyzické a duševní zdraví, reprodukci a rodičovství.

„Rukopis sestavily dominikánské jeptišky jako zdroj informací pro Marii Kastilskou (1401–1458), královnu aragonskou,“ tvrdí Cheshire.

Badatel dále prohlašuje, že rukopis byl napsán v kaligrafickém protorománském jazyce a s trochou vynalézavosti ho rozluštil za dva týdny.

Odborníci na středověké dokumenty však tuto interpretaci důrazně zpochybnili a někteří ji přímo označili za naprostý nesmysl. Záhadný text tak zůstává nerozluštěn. Podaří se ho někdy rozluštit?

Zakázané učení

Navzdory přísně odmítavé reakci odborníků se zdá, že Cheshire byl přeci jen na správné stopě. Již dříve byla opakovaně vyslovena domněnka, že je v rukopisu ukryt jakýsi seznam zakázaných drog a lékařských postupů.

Středověké lékařství se bez využití všelijakých rostlin neobejde. Tehdejší lékárníci důvěrně znají účinky přírodních drog a postupů, které mohou léčit i zabíjet.

Jenže za znalost jedovatých rostlin nebo dokonce smrtících elixírů v době vzniku hrozí smrt na hranici. Vzdělanci, kteří i přesto touží toto vědění uchovat, se proto snaží pasáže o zapovězených léčivech ve svých herbářích zašifrovat či jinak utajit.

Existuje tedy poměrně silná šance, že Voynichův rukopis je jedním z těchto zakázaných herbářů. Tomu by odpovídaly i astronomické a astrologické motivy v knize. Není totiž výjimkou, že středověcí léčitelé sestavují léčbu na míru mimo jiné i podle horoskopu.

Dokud se ale nepodaří rukopis rozluštit, zůstává i tato teorie pouhou domněnkou. Stejnou záhadou jako obsah rukopisu zůstává i jeho autor. Je skutečně dílem vzdělaného lékárníka, který se snažil uchovat svou moudrost v nerozluštitelném textu?