Trosky kdysi luxusní lodě pomalu klesají na dno severního Atlantiku a zastavují se až v hloubce zhruba 4000 metrů. Trvá to více než tři čtvrtě století, než je vrak legendárního parníku objeven.
V roce 1985 se to konečně podaří expedici pod vedením oceánografa a geologa Roberta D. Ballarda (*1942). Pozdější výpravy pak pořídí rozsáhlou fotografickou dokumentaci vnějšku i vnitřku lodi.
Všichni jsou ohromeni krásou zachovalých lustrů, vyráběných z křišťálového skla, nebo porcelánových umyvadel a toaletních míst. Málokdo si ale všimne, že vrak Titaniku ve svých útrobách skrývá ještě jeden pozůstatek minulé zkázy. S krásou ale nemá příliš mnoho společného!
Paranormální mumie
Na palubě Titaniku cestuje mnoho slavných a bohatých lidí. Skutečnou celebritou mezi nimi pak je anglický novinář William Thomas Stead (1849–1912). Tento muž se zabývá spiritismem a prohlašuje o sobě, že je schopen přijímat zprávy ze světa duchů.
Zajímá se také o různé druhy prokletých předmětů a jeden z nich si s sebou údajně bere i na Titanic. Je právě to důvodem, proč se parník nakonec potopí?
Stead na palubu údajně propašuje mumii staroegyptské kněžky boha Amon-Rea, která byla údajně objevena v roce 1890 v Egyptě. Podle legend uvrhla každého svého vlastníka do neštěstí.
Mumii proto obdrží darem Britské muzeum, kde artefakt škodí návštěvníkům a zaměstnancům. A pak ji jednoho dne od muzea odkoupí Stead…
Smrti se nevyhne
Prokletou mumii dostane novinář na palubu tak, že ji nechá přivázanou pod svým autem. Noc před tragickou srážkou s ledovcem se údajně o její přítomnosti zmíní několika cestujícím. A konec už všichni známe. Skutečně tedy za zkázu Titaniku může tento artefakt?
Britské muzeum tvrdí, že s celou záležitostí nemá nic společného. Podle jejich oficiálního prohlášení mumii nikdy neobdrželi a ve vlastnictví mají pouze její sarkofág. Není to ale spíš tak, že nechtějí připustit krutou pravdu?
William Thomas Stead je v době zkázy Titaniku naposledy spatřen, jak sedí klidně na palubě a čte si knihu. Bylo mu snad jasné, že s prokletím mumie nemá smysl bojovat, a pokojně přijal svůj tragický osud?
