Co kdybyste si při spánku krom odpočinku mohli dopřát i léčbu? A co kdyby vás dokázal přenést v čase do budoucnosti nebo vám ukázal paměť místa, na kterém se právě nacházíte? Vydejte se s ENIGMOU do bájných chrámů spánku a zkuste zjistit, jestli je to možné…

Mladá žena si lehá na postel a pomalu usíná. Patří k dobrovolnicím, které se nechávají pozorovat při spánku. Nejde ale o žádný podivný fetiš, naopak tu právě probíhá oficiální výzkum v rámci britského projektu Dragon Project Trust.

Ten navazuje na tradici dávných „chrámů spánku“, magických staveb, kam se lidé ve starověku chodili léčit a kde hledali odpovědi na otázky, které je tížily. Projekt tak dnešní optikou zkoumá, kde leží hranice toho, co můžeme vnímat, když večer zavřeme oči a propadneme se do říše snů.

Mrtví vstanou z hrobů?

Dragon Project Trust probíhá ve Velké Británii na posvátném kopci ve waleském pohoří Preseli a dále ve třech oblastech Cornwallu v jihozápadní Anglii – u keltské posvátné studny, neolitického dolmenu (prehistorická stavba z obřích nepravidelných kamenných bloků – pozn.

red.) a podzemní cesty z doby železné. Původní chrámy spánku ale vznikají někde úplně jinde – ve starověkém Řecku. Zde jsou tyto tajemné stavby zasvěceny Asklépiovi, postavě z řeckých mýtů, jenž někdy bývá nazýván bohem, jindy polobohem, ale vždy jsou mu přisuzovány mimořádné léčitelské schopnosti.

Dokonce má umět probudit i mrtvé. Stejně jako umístěním se chrámy spánku liší i původním významem – lidé se sem chodí léčit. Kdo potřebuje pomoct, musí absolvovat stovky kilometrů dlouhé výpravy, držet půst, očistit se a podstoupit různé přijímací rituály.

Mezistupeň mezi životem a smrtí

Takový poutník mířící do chrámu spánku toho musí vykonat mnoho, než je mu dovoleno ulehnout na posvátnou kožešinu a čekat na zjevení, které jej má vyléčit. Kožešině se ve starověké řečtině říká „kline“ a do dnešních dní nás toto slovo v lékařství provází – klinický, klinická, klinické, klinika… A to není vše.

Konečné fázi celého tohoto procesu se totiž říká inkubace, což znamená „ležet na“. Jde tedy o další slovo, které v medicíně přežilo dodnes (inkubační doba, inkubátor). Nejsou to náhody, celé chrámy spánku totiž ve skutečnosti fungují jako jakési nemocnice pro duchovní těla nemocných lidí.

A protože spánek byl považován za mezistupeň mezi životem a smrtí, naši předkové věřili, že během něj mohou dosáhnout do míst, odkud dokážou stonajícího člověka strhnout směrem zpět k životu. Zároveň je spánek starověkými civilizacemi vnímán jako prostor, kde se můžeme spojit s nadpozemskou silou, která má moc nás zázračně vyléčit.

Mohou tyto síly pozitivně působit i na moderního člověka žijícího ve 21. století?