Záplavy nejsou pro obyvatele města Edgecumbe na Novém Zélandu ničím zvláštním. Přichází poměrně pravidelně, lidé už je umí docela dobře předvídat a především – město chrání mohutná hráz, která zabraňuje nejhoršímu.
Jenže jednoho dne se i tato hráz prolomila, a i když měla vlna smést školu, nikdo nezahynul. Jak se to mohlo stát?
Toho rána pršelo, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k nějaké tragédii nebo neočekávané události. Lidé vstávali, snídali a následně mířili do svých zaměstnání, když v tom vypuklo peklo.
Protipovodňová hráz chránící město totiž praskla a ulicemi se prohnala masivní vlna, která smetla všechno, co jí stálo v cestě, a to včetně prostor zdejší základní školy Edgecumbe. Tragédie se však nekonala – škola byla totiž toho dne zcela výjimečně uzavřená.
Vraťme se nyní v čase do předchozího večera. V oblasti sice prší, ale není to nic, co by kohokoliv znepokojovalo. Ostatně většina domů včetně školy stojících na břehu řeky Rangitaiki je postavena tak, aby se jim i případné záplavy vyhnuly.
Jenže ředitel Kahu Walker je před spaním stejně až podivně neklidný. Má sucho v puse a v hlavě se mu usadil zvláštní pocit ohrožení. Jako by se mu něco nebo někdo snažil sdělit cosi důležitého. Nakonec se Kahu rozhodne udělat nezvyklou věc:
Zvedne telefon a ruší zítřejší vyučování. Škola má zůstat zavřená.
Důvod neuvede, ale když je vše zařízené, ten podivný pocit mizí. Kahu si ho připomene až později, kdy si uvědomí, že kdyby toho rána do školy mířili studenti, přílivová vlna by je s velkou pravděpodobností smetla.
„Děkuji komukoliv nahoře, tomu božskému zásahu,“ řekl později novinářům. A měl proč: Záplavy z protržené hráze zničily na 15 domů a poškodily dalších 230.
Příběh z Nového Zélandu je pro mnohé důkazem, že intuice nebo vnitřní hlas nás mohou vést k důležitým rozhodnutím, která nás mohou zachránit.
Ať už se jedná o boží prozřetelnost, nebo o pouhou intuici, je jasné, že Kahu Walkerovi vnitřní hlas zachránil stovky životů. Je to příběh, který nám připomíná, že bychom měli naslouchat svému vnitřnímu hlasu, i když to nedává smysl.
