V roce 1836 objevila skupinka chlapců, kteří lovili králíky v Artušově sedle u skotského Edinburku, sedmnáct miniaturních rakví s dřevěnými figurkami. Záhadou byl tento nález v devatenáctém století, pomyslnou pavučinou děsu je pokrytý i nyní, v novém Miléniu. Kdo a proč miniaturní rakve a figurky vytvořil?

Již v červenci roku 1836 vyšel v novinách The Scotsman článek, který znepokojujícímu nálezu přisuzoval roli v tajných satanských rituálech. Jen o měsíc později se do věci vložilo další periodikum. Edinburgh Evening Post napsal, že nález má souvislost s prastarým zvykem „pohřbívat“ zesnulé přátele, kteří naposledy vydechli někde v daleké cizině.

Vražedná série

V poslední době se však řada badatelů domnívá, že miniaturní rakve mohou souviset se sérií vražd, kterou spáchali irští imigranti William Burke a William Hare. Ti dodávali těla edinburkskému anatomovi Robertovi Knoxovi, jehož aktivita zásadně přispěla k tomu, že se skotská metropole stala spolu s nizozemským Leidenem a italskou Padovou jedním z tehdejších center evropského anatomického studia.

Vražedné duo bylo zatčeno v roce 1828. Vyšetřování ukázalo, že Burke a Hare využili zvýšené poptávky po tělech zesnulých, která bylo možno využít pro výuku anatomie včetně pitev. Situace v Edinburku té doby došla tak daleko, že na hřbitovech byly strážní věže a hroby byly zabezpečovány, aby z nich nebylo možné nebožtíky vyzvednout a prodat následně anatomickým ústavům.

Šibenice a po ní pitva

Burke a Hare nechali hřbitovy na pokoji. Dodávku těl se rozhodli realizovat vraždami. Spravedlnost byla v případě Williama Burkeho nekompromisní. Byl oběšen. Jeho smrti přihlíželo 25 000 lidí. Následující den bylo jeho tělo veřejně pitváno na lékařské fakultě.

Jeho kostra dodána do anatomického ústavu. V muzeu je dokonce prezentována kniha, která je údajně vázána v kůži stažené ze zločincova těla. William Hare spravedlnosti unikl. Byl osvobozen, když se dohodl s obžalobou a pomohl usvědčit a odsoudit svého komplice.

Epilog

Záhadou ale zůstává, že nalezených dřevěných miniaturních rakví bylo sedmnáct. Vražedná dvojice však měla na svědomí šestnáct obětí. Tento rozpor je vysvětlován tím, že „sedmnáctá oběť“ bylo první tělo, které Burke a Hare prodali k anatomickým účelům.

Jednalo se ovšem o muže, jehož smrt měla mít přirozenou příčinu. Tím by mohla záhada miniaturních rakví spojených s vražednou sérií dostat „nálepku“: Vyřešeno. Omyl! V roce 2014 obdrželo edinburkské muzeum poštou balíček.

V něm byla prázdná miniaturní dřevěná rakev s označením XVIII. Osmnáctá rakev. Pro koho a od koho?