Možnost cestovat časem je odvěkým přáním lidstva. Zatím se vědcům něco takového nepodařilo v praxi realizovat, i když existují určité teorie. Ale zdá se, že cestování časem do budoucnosti se zdá být nadějnější.

Při cestování do minulosti v cestě stojí teorie tzv. „dědečkova paradoxu“. Laicky řečeno, mohli bychom při návratu do minulosti provést něco, co by odporovalo následné realitě. Kdybychom si např. zabili vlastního dědečka, nemohli bychom přece existovat.

Zatím se tedy musíme spokojit s literárními či filmovými scénáři na téma cestování časem.

Ovšem v průběhu let se po celém světě tradují některé nevysvětlitelné případy, kdy se lidé přemístili na velké vzdálenosti, aniž by to mohli sami nějak ovlivnit a vysvětlit. K takovým případům patří například příběh vojína Gila Péreze.

VOJÍN GARDY GIL PERÉZ

Tento vojín sloužil ve stráži paláce v Manile. Manila je hlavním městem Filipín a leží na jihozápadě ostrova Luzon. V Manile se nachází velké množství kulturních zařízení a památek, například Národní muzeum, Filipínská galerie, prezidentský palác apod.

Gil Peréz byl zřejmě oddaný strážný, který nepodlehl zmatku, když se náhle ocitl ve zcela jiném prostředí a v jiných podmínkách. I když si sám všiml, že není něco v pořádku. A samozřejmě si všimli i jiní. Stalo se tak po ránu 25. října roku 1593 v Mexiko-City.

Zrovna v ten čas probíhala na náměstí před palácem výměna stráží. Ale jeden z vojínů se výrazně lišil od všech ostatních. Jeho uniforma měla zcela jiný střih. A také jinou, třpytivou barvu. Stejně tak měl v ruce i jiný druh muškety. Pochopitelně byl ihned vystřídán a odveden k výslechu.

VÝSLEDEK VÝSLECHU

U výslechu, i když poněkud zmateně, vysvětlil, že se jmenuje Gil Peréz a v ten den dostal rozkaz držet stráž před místodržitelským palácem v Manile. I když mu bylo jasné, že tam, kde se nyní ocitl, není Manila, trval na tom, že jen plní rozkaz.

Ocitl se před jakýmsi palácem, proto setrval na stráži. A také dodal, že právě včera v noci byl filipínský místodržitel zabit úderem sekerou do hlavy.

Poté, co se dozvěděl, že se nachází v Mexiku, tisíce kilometrů od Manily, tak tomu nemohl uvěřit.

Byl vyslýchán jak státními úředníky, tak církevními hodnostáři. Protože si s ním nevěděli rady, nakonec skončil ve vězení. Úředníci byli stejně tak zmateni z jeho výpovědi, jako on sám tím, kde se to ocitl. Nevěděli, zda se jedná o zločince, blázna, nebo jen o chronického lháře.

V mexickém vězení setrval dva měsíce. Naštěstí pro něho připlula loď z Filipín a přinesla zprávu, že místodržitel Dasmarinas byl skutečně tehdy zavražděn. Navíc se našli cestující, kteří byli schopni identifikovat vojína Peréze.

Někteří si i vzpomněli, že ho viděli v Manile den předtím, než byl zatčen v Mexiku. Úředníci nebyli schopni vysvětlit, co se vlastně stalo. A tak po pečlivém záznamu zjištěných fakt jej poslali lodí zpět do Manily.

On sám neuměl vysvětlit, jak se mohl během noci přemístit bez úhony tisíce kilometrů a kdo a proč jej přiřadil k jiné strážní jednotce. O jeho dalším osudu nic nevíme.

Je proto nezodpovězenou otázkou, co se tehdy 25. října roku 1593 v Mexiko-City vlastně odehrálo. Byl snad Peréz někým zneužit k tajemnému experimentu? Na to ani současná věda neumí odpovědět.